To jsem já
...
» autorka: Tamara J |
Poznáš kdy kráčela jsem cestičkou
kde suché listí šustí jak hedvábný papír
z krabice od krajkové košilky
Tušíš proč chodím ráda sama
se sluncem za ruku a vlasy mám
prosvětlené melírem odpoledního světla
Víš že ráda stojím opřená o kmen břízy
Jsem jedna z nich s kořeny hluboko v zemi
a s hlavou v oblacích
Znáš můj zasněný pohled na hladinu vody
když ...
rákosem píšu svoje básně do vlnek
na stříbrný papír jezera
kde suché listí šustí jak hedvábný papír
z krabice od krajkové košilky
Tušíš proč chodím ráda sama
se sluncem za ruku a vlasy mám
prosvětlené melírem odpoledního světla
Víš že ráda stojím opřená o kmen břízy
Jsem jedna z nich s kořeny hluboko v zemi
a s hlavou v oblacích
Znáš můj zasněný pohled na hladinu vody
když ...
rákosem píšu svoje básně do vlnek
na stříbrný papír jezera
Tipů: 12
» 11.10.18
» komentářů: 8
» čteno: 363(13)
» posláno: 0
» nahlásit
» 11.10.2018 - 21:02
byron
Poznám, když jde básník podzimní krajinou. Mám to obdobně.
Krásná poezie.
ST
Krásná poezie.
ST
» 11.10.2018 - 22:54
1
Mámy salva... a vlasy mám!
Sytá kosy, vysoká tys!
Šíšu ti tu skoro kmenem, koro k suti, tušíš.
Sytá kosy, vysoká tys!
Šíšu ti tu skoro kmenem, koro k suti, tušíš.
» 12.10.2018 - 11:52
Milena
Moc hezká...ST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Stíny před sebou | Následující: Pocity v čase