Napsáno dne 030810

Nehrajte si s Tmáři...

bez nápadu...

...

ze života jednoho blba

i tak je krásná

Všem vílám v české kanadě...

Napsáno dne 071010

Marika se dovídá, že budou mít hosty ...

berte prosím s rezervou :-) hrál jsem si kdysi dávno se slovy a takhle to dopadlo. Není to obraz nějakých nálad, pouze jsme tehdy ve škole probírali francouzké básníky :-)

malá úvaha moderních dob...

...

Eva potkala lesní víly a nemůže věřit vlastním očím. Záhy ji však obestřelo kouzlo spánku a ona usnula. Co jí přinese nový den? Čeká jí setkání se starcem, ale Evina mysl se dostala do sporu. Existuje způsob jak se zbavit té příšerné pře a bolesti hlavy?

K této básni mne inspirovala poznámka v komentáři Bameka k mé celkem zastaralé politické SLUŠNÁ ÓDA NA POLITIKU, kterou jsem zde uvedl převčírem. Jeho poznámka zněla : „ Vážněji bych dodal, že by bylo fajn pro minulé politické kašpary nezapomínat na ty současné. A že jich napříč celým politickým spektrem máme !“ Nežiji ve vlasti a příčí se mi, psát o něčem, o čem mnoho nevím, i když denně poslouchám český rozhlas a občas čtu noviny online. Ale držím se biblického „ Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni. Dnes v noci jsem si však uvědomil, že soudit předpokládá nadřazenost nad skutečností a dělání si nárok na spravedlnost lepší, než kdokoliv jiný. A to si nedělám. Píšu jen o faktech, které jsem pochytil, bez nároku na pravdu a jakékoli soudy. Báseň je parafráze na styl Vladimíra Majakovského, nikoli obsah. Nevím, zda se mi to povede, ale tato báseň vznikla celkem v mžiku. Netrvalo to dlouho a měl jsem ji na papíře hotovou, bez škrtání a úprav. Ať ji posoudí ostatní básníci – a básnířky, které politika příliš nezajímá. V životě jsem nikdy nepoužíval sprostých slov, ale tady jsem musel. Přišla sama od sebe a já se za ně nestydím ani je nebudu měnit za jiné, slušnější výrazy.Chtěl bych poznamenat jen maličkost ve vlastní věci, ale pravdivou. V září roku 1989 jsem si napsal do deníku prorockou báseň, ale to jsem tehdy nevěděl. Začínala : !Je čas, pánové ! Uřezat kulky samcům. . . Nepamatuji si ji, a můj deník mi byl ukraden. Kopii z deníku jsem však předtím zaslal na Hrad, k rukám Václava Havla s přesným autentickým datem. Na Vánoce mi kníže Schwarzenberg zaslal jménem Václava Havla blahopřání – které mi bylo rovněž zcizeno. Kdo to byl, je dlouhá historie, kterou zde nehodlám ventilovat. Říká se, že básníci jdou před dobou. Ano, šel jsem dva měsíce před dobou – a kníže Schwarzenberg je slušný člověk. Zná svět, ovládá perfektně cizí řeč a naučil se od té doby velice dobře česky. Je dost starý a zámožný na to, aby chtěl také hrabat. Schade, Karle ! My dva jsme stejně staří a víme, že v tomto věku majetek ztrácí svoji přitažlivost. Jen dravci a predátoři se domnívají, že něco vlastní nebo budou vlastnit. Jeden filozof, kterého si velice vážím, napsal :“Nermuťte se nad ztrátou majetku. Nikdy vám nepatřil“ Ztratil jsem V NSR celkem třikrát všechen majetek a ani trochu mne to nezarmoutilo. Získat zase potřebné k životu, je ta nejlehčí věc na světě. Získat charakter, klid a mír v duši, ta nejtěžší. Howgh.

text ke snu

když