Procitnutí

Už se asi vracím zpět
z planety trucování,
přetvářka mě přestává bavit,
schází mi milování.

Chtěla jsem být hrdá,
teď však neznám důvod,
celá ta hra
měla vlastně hrozně zvláštní původ.

Sedím tu, myslím na Tebe,
ale ty se neozýváš,
nemám už sílu se něco učit,
ten elán ve mně dohořívá.

Poslouchám romantické písničky a přemýšlím,
jak Ti jenom říct, že Tě pořád hrozně miluji,
že Tě nechci nikdy ztratit
a že Tě vlastně lituji...

Máš to se mnou těžké,
pořád samé trápení,
zavděčit se snažíš
a jak já se Ti odměním...

Krutá bezcitná a sobecká,
to sou slova, která mě teď vystihují,
srdce mé se svírá,
přitom tvrdím, že Tě nemiluji.
Ale skutečnost je jiná,
já Tě potřebuji!