Medúsa

Ne nedívej se na ni
nebo se v kámen změníš,
snad budeš moudřejší
a nad tou stvůrou zvítězíš.

Vidíš tu řadu kamenných soch?
To bývali kdysi živí muži,
z toho pohledu zamrazí každého,
srdce ti zběsile tluče, dech se úží.

Slyšíš to tiché šelestění?
Medúsa stojí ti za zády,
jen čeká, až se otočíš,
kéž tě ty sochy odradí!

A přece ses ohlédl,
už chladne tvé tělo do morku kostí,
to Medúsa svým hrozným pohledem
tě vraždí bez milosti.