možná ji ucítíš...

Drak je v Číně zvířetem, které symbolizuje štěstí a sílu Je jedním z nejmocnějších a nejšťastnějších znamení v čínském horoskopu. Na jeho vládu si ale musíme počkat až na rok 2024.

O Cestě od hmatníku k šíji a dál...

O mé hvězdě

O tom, co nepochopím

Jen tak lehounká na pondělí... ;-)

...

ze sb. Kristova noho

když se vzduch větrem zvíří jako zemina vodou zjemnělá…

Psal jsem to pro Adalim. Ale říkala, abych to sem pověsil. Poslouchat se musí..

ze sb letní

O létavici či padající hvězdě?

30. 5. 1434 prohráli radikální husité bitvu u Lipan. Nebyl to však jejich konec. Táborských husitů se porážka příliš nedotkla. Tito, se svými spojenci svolanými z celých Čech a vedeni Janem Roháčem z Dubé (1374 – 1437) napadli Soběslav patřící do majetku Oldřicha II z Rožmberka. Město vyplení a vypálí. A to neměli dělat. Oldřich se mstí. Jeho vojsko napadá hrady a tvrze mající husitskou posádku a dobývá je, jeden po druhém. V případě Lomnice nad Lužnicí naráží na silný odpor a z Tábora se blíží pomoc pro obléhané. Táborští vyslali snad 1000 mužů ve zbroji a se zásobami a podařilo se jim zásoby doručit obléhaným. Oldřichovo vojsko nezasahuje a nechává táborské i odjet. Sleduje je však a na Pelhřimovsku u vsi Křeče, táborské napadá. Překvapení husité nestačí sestavit vozovou hradbu a dojde k masakru. 800 husitů je zabito. Pokud si uvědomíme, že u Lipan jich padlo 1300, je jasné, že to nebyla jen šarvátka, ale praktický konec radikálních husitů. Oni se totiž z porážky nikdy nevzpamatovali. Boj na hradě Sionu byl jen poslední šarvátkou desítek radikálů v čele s Roháčem. Mnoho zbylých husitů se dávalo najmout do vojsk jiných pánů, někteří dokonce bojovali ve vojsku krále Zikmunda proti Turkům. Zlato je zlato.

Metresa je vydržovaná milenka, souložnice. Dnes jim říkáme jinak, ale jejich řemeslo stále kvete.

Morová epidemie, jež ve čtrnáctém století zasáhla Evropu, přišla z Asie. Zdecimovala obyvatelstvo nebývalou měrou. Moru tenkrát podlehla třetina všech obyvatel. Čech se pohroma dotkla jen letmo, ale i přesto nás připravila i o královnu. Nemoci podlehla Blanka z Valois, (1316 – 1348) první manželka Karla čtvrtého (1316 – 1378). Přenašečem nemoci byli paraziti žijící na krysách. Ty se vyskytovaly kdekoliv. Hlavně však ve městech, na hradech u vojska, v klášterech a tam, kde měly dobré podmínky pro své rozmnožování. Tedy velký nepořádek a špatné hygienické podmínky. Tedy, vlastně všude.

..

ze sb. Krumlovské