nad věcí...

občas v noci vyrazím do lesů
vystoupím na skálu
odložím luk a šípy s hroty
zčernalými krví
a trávím čas před svítáním

nesu v srdci svém
všechna místa
které jsem navštívil
všechny země
kam jsem doplul
po moři širém
všechna údolí
na které shlížím
z horských vrcholů
a přesto v té jednotě
je toho pořád hodně
po čem toužím

noc odívá stromy
do třpytného přísvitu
tlumeně inkoustová světla hvězd
šeptají o tajemstvích
a tiše zpívají
o hluboké samotě
zatímco ve mně
mihotají myšlenky
jako neposedné světlušky
z nevinného dětství

za každým bliknutím je člověk
který má opravdový příběh
jenomže někdy si své životy žijí
aniž by zavadili o můj
proto se jejich příběhy nedovím
plynou a bloudí
míjí den po dni
až ke svému rozuzlení

co je však zvláštní
že málokdo v pravý čas zmizí

někdo odejde dřív
než mohl začít doopravdy žít
někdo je zrovna v tom nejlepším
a jiný zůstane
ještě dlouho potom
co už vlastně vše skončilo

bolest je privilegiem úzkosti
noční můry však nikomu nepomohou
existuje totiž možnost vzít sny co se nesplní
a změnit je v něco lepšího

ten váš střízlivý realismus
je docela dobrá protilátka
proti snovaným fantaziím
pronesla laskavým hlasem dívka
co se náhle rozsvítila vedle mě

vzpřímená
jako by na hlavě nesla neviditelnou vázu
kterou nechce rozbít
malachitové oči soustředěné na pohyb
dlouhý a úzký krk čápa marabu
a ač připomínala dítě
všechno v ní bylo vytesáno
jako do pevného bloku kamene
očištěného vichřicí

co si příteli myslíte o sloučení?

víte milá Haweeyo
to mi připomíná
vzdát se individuálního
vstoupit do záře lásky
k sjednocení
a už nikdy nic temného

proč tedy říci ne?

možná proto že nechci mít jistotu
a riskuji ztrátu milujícího i milovaného
věřím totiž ještě v něco většího
než sjednocení

životní postoje lidí jsou takové
že jedni se sloučení bojí
druzí po něm touží
je možné tyto dva spojit do jednoho?

je to podobné jako rčení
vytrvalý chodí po horách
moudrý sedí ve vodě
kým se chcete stát?

teď si představte řeku
jejíž voda narazí na balvan
rozdělí se na dva proudy
objevuje nová území
meandruje
a pak se vlévá do většího

asi si řeknete
a co ten balvan?
možná vypadá jako překážka
ve skutečnosti je to příležitost
která umožňuje změnit směr

zrovna tak neklidná duše
cestuje proto aby mohla vidět lépe

myslím tím že existuje způsob
jak nebýt sám
a přesto zůstat člověkem

na hřebínku
vlny písní
bolest předat
pro potravu souhvězdí
k rozzáření

žádný stud
žádná potřeba pochopení

chvíle tepla
radost ze sblížení
pak temnota už není
tak hluboká
protože vy jste
Povznesená