tak pro gabkina, aby tentokrát rozuměl...:-) viz koment u Kaviár...

se sbírky smrti mé

...

Leží to někde jako věc ale je to živé...

Vyznání všem mužům kterým je padesát a více a oplývají moudrostí,vyrovnaností,zkušenostmi a klidem...zkrátka jsou jako dobré víno;-)))

Český kníže Soběslav druhý (1128 – 1180) byl Přemyslovec. Byl synem Soběslava prvního a Adléty Uherské. Poté, kdy zemřel jeho otec, pokusil se dobýt český trůn (1148) Je zatčen a uvězněn na hradě Přimda. Odsud prchá r. 1150 na dvůr císaře Barbarossy. Roku 1161 obsazuje Olomouc. Je pozván Vladislavem druhým do Prahy, zatčen a opět uvězněn na Přimdě. Roku 1173 je propuštěn na přání císaře. Jeho věznitel Konrád Šturm je popraven. Vládne kníže Bedřich, jehož Soběslav poráží v bitvě u Loděnic. V bitvě Na bojišti je však zanedlouho sám poražen a prchá ze země. Žije na hradě jménem Skála, jenž se zatím nepodařilo dohledat. Umírá sám a v cizině. Pohřben je však na Vyšehradě.

***

Nechci se rouhat, ale můj anděl má asi dlouhodobou dovolenou, nebo nevidí a neslyší.. asi spí a já čekám, až se probudí..a čekám…a stále čekám… (a jestli neumřela, čeká dodnes) :D

Zase jeden strom. Mám je rád.

kde začínají… a končí? Nebo nejsou? Denně slyším kamarádky a známé, jak nemohou najít práci, jak si nemohou dovolit operaci, vyléčení… A tak jen se vztekem doufám, že politici mají fakt velké obýváky pro své hosty…

z análů Maxima Kravčuka

před pár lety jinde psáno, ale stále aktuálno

ze sb. Vřavy

Hudba: https://www.youtube.com/watch?v=nDI2tVSlAcw

STK

Pravdivý příběh

Kameny Nezdá se to, ale je mezi nimi i jiný rozdíl než jen ve tvaru a složení. A to v jejich pohledu na lidi. V jejich závislosti na lidech. A v oboustranné potřebě. Kámen, vlastně tedy kvádr Karlova mostu, by bez lidí neexistoval. On by vlastně byl. Ale jen jako součást hory, do níž lidé vykopali díru a z té jej vylámali a opracovali, naložili na vůz a odvezli na stavbu Karlova mostu. Tímto aktem udělali ze skály kvádr. Věc užitečnou lidem. Je viděn. Opěvován, obdivován a chráněn. Takový kámen lidi potřebuje stejně, jako lidé potřebují jej. Onehdy jsem se se svou Můzou zase zatoulal na Šumavu a kousek před Vyšším Brodem jsme si vyšli k Čertově stěně. Tam jsou zcela jiné kameny. Balvany nakupené ve svahu stěny jsou zcela odlišné od těch v pilířích Karlova mostu. Není to jen tím, že most je z pískovce a stěna ze žuly. Je to jejich pohledem na lidi. Ty balvany tvořící Čertovu stěnu lidi nepotřebují. Nevnímají je a jsou spokojeny se svým osudem. Nakupeny v neuvěřitelném úhlu nad údolím Vltavy. Obrovské, mnohatunové kusy žuly. Hladké, ale ne moc. Oblé, ale také ne moc. Dokonale stabilní, pevné a nabité jistotou „nepádu“. Nikdy předtím jsem neviděl tak spokojené kameny. Byly tam dávno před tím, než tam přišel první člověk. Byly tam již v dobách, kdy Vltava tekla na jih. A budou tam, v tom svahu nad velikou řekou, i když my tady dávno nebudeme.