J.Škvorecký/27.9.1924-3.1.2012/

Trochu starší,ale snad to nevadí.

2012

někdy to tak bývá, že srdce bolest skrývá...

(krátká báseň o tom, že optimismus není vždy na místě)

Vím, je to poněkud delší...je to poetická povídka, nijak moc radostná :-( Je to i takové zmatené...můj dnešní sen, potřeboval jsem to napsat.

...

pro človíčka, který je pro mě někdo s velkým N

..příroda po ránu, očista těla i duše.. chvilka ztišení, pokory, samoty, přitom tak plná.. já vidím přesný obraz té dívky..

Některé sny jsou tak nádherné.. proč jen se člověk musí ráno probudit?

Nejvíce toužíme po tom, co nám schází.

...

báseň

už zůstane

Být tak vlkem..

v tichosti

Nic více nezmění, než domácí vězení...komu se zelení....blafe a blafe

je to ten největší kýč, co jsem snad kdy napsala, ale potřebovala jsem to hodit pryč z hlavy.. (..že jsem ti neskutečně vděčná za tvůj postoj k tomu)