Útěk ze všedna

Táhne mě to do polí
tam duše má tak nebolí
táhne mě to na luka
tam srdce mé tak nepuká
toužím po změně - ze všedna odejít
někam v dál kde bude klid
pryč od měst, aut a zbytečného stresu
hledám cestu - únik k lesu
louky, lesy, pole, háje
všechno to kůra ozdravná je
pro duši i pro tělo
tam zmizí co člověka bolelo
nejraději jsem v lukách sám
i to občas přeléčí na duši šrám
člověk pronikne do svého nitra
připraví se na to co bude zítra
tiše, sám bloudím ve svém nitru
přemýšlím o světě a zítřejším jitru
jaké bude? Budu mít sílu být lepší člověk?
Jaký bude příští lidský věk?
Přemýšlím nad obyčejnými věcmi
když na ně pohlédnu zblízka,
zase tak obyčejné nejsou věř mi.
S věkem zjišťuji že člověku stačí k žití málo
přemýšlím co se s námi lidmi stalo.
Může za to revoluce, či snad elovuce?
Kde byla chyba, kde nastal zvrat?
Nastal čas kdy člověk sám sebe měl by se bát?