Dota Slunská

Ještě že nikdo nevidí, jak se tvářím, když to čtu...bavíš! :)

Ctnosti jako skromnost, pokora a vděčnost nesmějí být odsunuty na druhou kolej. Je moc dobře, že to svou krásnou básní připomínáš.

S baladickým nádechem. Skvěle vykreslená atmosféra.

Pažím a slovům a lidem. No ano, právě, ranit se dá i neexistencí. Nejvíce pak neexistencí toho, na co s nadějí čekáme.

Knihovník...ochránce knih. Ty jsi otevřená kniha a ten, kdo v tobě bude umět číst, bude víc než knihovník.

V málu je podstata!**

Ono i malé nic může způsobit velké věci. :)

Tvé verše bych ráda četla daleko častěji. Ony totiž dýchají a žijí. Líbí se mi toho tady spousta, třeba ty šumáky - takový osobní přiblížení se, a konec je krásný a chytrý.

Tentokrát hodně zhuštěná obrazy, místy se člověk až prokousává, ale ve výsledku to stojí zato.

Parádní diachronická, jako vždy pálíš od pasu a pořád to má říz.

Také jsem vděčná za dětství na vesnici, za všechny ty vůně, zvuky, dny plný prožitků, to že jsme mohli bejt pořád venku. Tvá báseň mi to připomněla (vranky jsem neznala - je to krásný slovo) a vrátila mě z města zase na venkov. Jé jak já už se těším na chalupu. :)

tohle je parádní kus, na tu jen tak nezapomenu

Mám pocit, že cokoli navíc by v ní bylo zcela zbytečné. Opět skvělá.

ještě dva tři stupínky a totálně blouzníš...:) Skvělá!

Zajímavá skládanka.

Vůz drkotá podle toho, jaká je cesta, bez ohledu na to, kdo v něm jede. Přesto právě ti cestující dokáží díky vzájemnosti zapomenout na všechny překážky. Jenže...podržet si přítomnost v srdci navzdory budoucnosti a minulosti...chce víc, než odvahu.

No...a mám si pro dnešek co zpívat... :)

Taková...heliocentrická, že? :)

Už proto, že nulou se nedá dělit. A láska je přece to nejkrásnější (po)dělení.

Krásný vhled do básníkových dojmů.