Dota Slunská

Po Bílé přišla temná...doby se střídají jako den a noc a lidem vždy zbývá ve zdánlivé beznaději alespoň víra, že tenhle cyklus vydrží.

Cením si té části s nehodnocením:). Za tu máš celou otevřenou krajinu tipů.

Tady je to vtipný. :) Kovaní straníci by se mohli ó pakovat!

Jitka má pravdu. A soustřeď se na to, co se děje a co se ještě stane.

Ano, kdo chce, vidí i přes překážky.

Vrhlo mě to do jednoho příběhu...ta atmosféra! Tip velikán.

Samota je prevít, ale dá se hodit za hlavu. Nebuď smutná, Jitko (někdy musíš bejt taky veselá!). :)

Jo, lhostejnost je k uzoufání (ten oheň mi připomněl Cobaina).

Ze začátku nával gramatiky a ke konci cit pro krásno (to řek´ nejeden dekadent) ;-)

Zaujalo mě „A zrání révy u krajin
co černým hroznem pukají"

Karol měl recht. Tyhle verše jdou na kůži, místy řežou do masa. S myšlenkami ohozenými do slov to umíš.

Jó, Ester umí při vítězství spustit lidem slzy štěstí.
A ty zvoníš slovem jako Ester kovem. :)

Žárlivost je jako nůž.

Návštěva jiného světa. Tvoje práce se slovem je senzační.

Mám hrozně ráda tuhle zem. Píšeš o ní krásně. Někdy mě to úplně dojme. A k tomu ti dávám v dalším za pravdu, lidé jsou divní.

Domov je nejkrásnější místo na světě. Tedy když tam jsou ty správný lidi.

Bezmoc.

Někdy to vypadá, že věci se dějí pro nic za nic. Že třeba i psi jsou odvrženi bezdůvodně...ale ono dost záleží na tom, na čem nám záleží. A najednou jsou důvody na světě. Tvoje báseň leze pod kůži.

Moc hezká.

Huf! Jó, páni raťafáci, mám je ráda (i když mi jeden onehdá rozkous úsměv) a tvoje básně taky :).