Levandule

» registrace: 02.12.2011
» 58, žena, Praha
» děl: 140
» komentářů: 664 / 1328
Komentáře uživatele :
06.05.2014 - 23:02
*
27.04.2014 - 00:46
Zvonilky opět rozezněly,
jen na chvilku spát chtěly,
štěstí zas čechrá polštáře,
život veze lásku na káře :-)

Brzy pojedeme opět do Abertam - G.P. tam bude hrát s country kapelou :-)
Děkuji za návštěvu!
06.04.2014 - 12:57
Také někdy látám
sny, myšlenky, pocity...
... a ponožky ...
protože pořád ještě věřím,
že se dají ... nosit ... ;-)
Hezká jarní rána, Labutěnko, má něžná částečko duše :-*
03.04.2014 - 22:13
... jako bych ji už někdy četla?... humorem si ten život prostě musíme zlehčovat :-)
03.04.2014 - 22:11
Je to o tom umění se dívat... Také se někdy "dívám" a mám radost z krásného dne... Jindy zas nevidím a neslyším únavou a přepracováním... ale to je život.
03.04.2014 - 22:08
Tahle je hodně dětská :-)
03.04.2014 - 22:06
Neumíme moc, my lidé, mluvit zevnitř... Ještě hůře je to s námi v pozorném naslouchání toho druhého... Australští domorodci, kteří se jmenují Opravdoví lidé, tohle však zvládají, máme se od nich co učit... A dávat si pozor, co zaséváme... A zasévat hodně hudby, zpěvu, básní, smíchu... Ale také se chránit... Je těžké... rozeznat pravdu... sám v sobě... u druhých... a rozeznat její hranice... stejně jako hranice své, Tvé, jejich...
09.03.2014 - 19:08
Á... Pavel píše ptákovinky,
já lakuji na ně budku,
lepší ze slov prdelinky,
než v tetovaném skutku :-D
06.03.2014 - 18:16
Něžná
jako polibek v kapce vody
Možná
mé kroky někdy doprovodí :-)
04.03.2014 - 20:55
Je mi 47, ale zaokrouhlila jsem to i s Pavlovým věkem dohromady :-)
04.03.2014 - 17:02
Silná báseň, křehké bílé peří...
tak píše srdce, které nefrajeří :-))
01.02.2014 - 23:01
Po třinácti letech najednou mi dochází,
že naše babičky a dědové stejné jméno nosili,
i mě vzpomínky na Bzeneckou pouť provází,
kam jsme všichni z rodiny svátečně chodili...

Minilahvičky s bonbónky a dvoucentimetrovou panenkou,
na špejli cukrová vata a v kapse drobák na střelbu, kolotoč,
pospíchám k sestřenkám, bratrancům, za kámoškou Lenkou,
a pak ještě k dědovi do sklípku na sklenku zaskoč...

Bzenecké vinohrady, hrad i náměstí,
z mých kroků ve velikosti dvacetdevět
zestárly z dětství do osobní pověsti,
kde je můj vláček, panenka, plyšový medvěd?

Nyní my dětství svým dětem tvoříme,
vlastně už i z puberty vyrůstají...
humor i moudrost trpělivě krájíme,
snad se správnou cestou dají...

Všechno je v kruhu, náš čas i těla...
i počasí, leč nějak bláznivě,
žila a žiji jen to, co jsem chtěla,
rebelsky, s láskou a snaživě...
11.01.2014 - 14:56
:-)
07.01.2014 - 19:12
Krásně to sedí - na naši milou Kateřinku :-***
29.12.2013 - 13:38
Okovy strhávám, beru Tvé dlaně,
snítku jmelí podávám s nadějí na ně... :-)
29.12.2013 - 13:36
... a navíc... svítí duhově :-)
29.12.2013 - 13:35
Kůrka poezie umlčela hlad...
já i díky Tobě stavím ze snů hrad :-*
29.12.2013 - 13:33
Ticho léčí... o tom něco vím... :-***
29.12.2013 - 13:32
Těším se, až skryjeme své slzy do dlaní,
těším se na naše vzájemné setkání :-***
29.12.2013 - 13:31
Takové vyznání pohladí únavu i dlaně...
Posílám Vám vůni duhy na ně... :-***
1 ... 11|12|13|14|15|16|17|18|19 ... 34

© 2011 - 2025 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku