Levandule» registrace: 02.12.2011 » 58, žena, Praha
» vzkaz
» děl: 140 |
Komentáře uživatele :
06.05.2014 - 23:02
*
|
27.04.2014 - 00:46
Zvonilky opět rozezněly,
jen na chvilku spát chtěly, štěstí zas čechrá polštáře, život veze lásku na káře :-) Brzy pojedeme opět do Abertam - G.P. tam bude hrát s country kapelou :-) Děkuji za návštěvu! |
06.04.2014 - 12:57
Také někdy látám
sny, myšlenky, pocity... ... a ponožky ... protože pořád ještě věřím, že se dají ... nosit ... ;-) Hezká jarní rána, Labutěnko, má něžná částečko duše :-* |
03.04.2014 - 22:13
... jako bych ji už někdy četla?... humorem si ten život prostě musíme zlehčovat :-)
|
03.04.2014 - 22:11
Je to o tom umění se dívat... Také se někdy "dívám" a mám radost z krásného dne... Jindy zas nevidím a neslyším únavou a přepracováním... ale to je život.
|
03.04.2014 - 22:08
Tahle je hodně dětská :-)
|
03.04.2014 - 22:06
Neumíme moc, my lidé, mluvit zevnitř... Ještě hůře je to s námi v pozorném naslouchání toho druhého... Australští domorodci, kteří se jmenují Opravdoví lidé, tohle však zvládají, máme se od nich co učit... A dávat si pozor, co zaséváme... A zasévat hodně hudby, zpěvu, básní, smíchu... Ale také se chránit... Je těžké... rozeznat pravdu... sám v sobě... u druhých... a rozeznat její hranice... stejně jako hranice své, Tvé, jejich...
|
09.03.2014 - 19:08
Á... Pavel píše ptákovinky,
já lakuji na ně budku, lepší ze slov prdelinky, než v tetovaném skutku :-D |
06.03.2014 - 18:16
Něžná
jako polibek v kapce vody Možná mé kroky někdy doprovodí :-) |
04.03.2014 - 20:55
Je mi 47, ale zaokrouhlila jsem to i s Pavlovým věkem dohromady :-)
|
04.03.2014 - 17:02
Silná báseň, křehké bílé peří...
tak píše srdce, které nefrajeří :-)) |
01.02.2014 - 23:01
Po třinácti letech najednou mi dochází,
že naše babičky a dědové stejné jméno nosili, i mě vzpomínky na Bzeneckou pouť provází, kam jsme všichni z rodiny svátečně chodili... Minilahvičky s bonbónky a dvoucentimetrovou panenkou, na špejli cukrová vata a v kapse drobák na střelbu, kolotoč, pospíchám k sestřenkám, bratrancům, za kámoškou Lenkou, a pak ještě k dědovi do sklípku na sklenku zaskoč... Bzenecké vinohrady, hrad i náměstí, z mých kroků ve velikosti dvacetdevět zestárly z dětství do osobní pověsti, kde je můj vláček, panenka, plyšový medvěd? Nyní my dětství svým dětem tvoříme, vlastně už i z puberty vyrůstají... humor i moudrost trpělivě krájíme, snad se správnou cestou dají... Všechno je v kruhu, náš čas i těla... i počasí, leč nějak bláznivě, žila a žiji jen to, co jsem chtěla, rebelsky, s láskou a snaživě... |
11.01.2014 - 14:56
:-)
|
07.01.2014 - 19:12
Krásně to sedí - na naši milou Kateřinku :-***
|
29.12.2013 - 13:38
Okovy strhávám, beru Tvé dlaně,
snítku jmelí podávám s nadějí na ně... :-) |
29.12.2013 - 13:36
... a navíc... svítí duhově :-)
|
29.12.2013 - 13:35
Kůrka poezie umlčela hlad...
já i díky Tobě stavím ze snů hrad :-* |
29.12.2013 - 13:33
Ticho léčí... o tom něco vím... :-***
|
29.12.2013 - 13:32
Těším se, až skryjeme své slzy do dlaní,
těším se na naše vzájemné setkání :-*** |
29.12.2013 - 13:31
Takové vyznání pohladí únavu i dlaně...
Posílám Vám vůni duhy na ně... :-*** |


