Anděl

Nejsou to křídla Pegasů,
která mne dneska hladí,
sněží mi něžně do vlasů,
jako když čaj si sladím.

Jsou to dvě křídla Anděla,
který mé kroky hlídá,
jiného bych už nechtěla,
ať nade mnou si lítá.

Pohladí svou bílou perutí,
všechny mé bolavé rány,
k ničemu on mne nenutí,
můj hlídač z nebeské brány.

Když sama večer chodím spát,
slyším ho blízko sebe,
jednou ho spatřím,jednou snad,
otevře mi své nebe...