zelená víla

přesně.. dokud žiješ, dokud dýcháš žiješ... jsi.. ber a dávej... sni... prožívej veškerou emoci do morku kosti...

Ty...

když prsty tu námrazu tiše v sobě seškrábneš uvidíš... zamlženě , ale uvidíš..

umíš tak krásně vypsat smutek.. jedinečně, až to ochromí, bolí, svírá... a enigman to vystihl, před tím koncem, bezejmenný, beze slova nalil a ona si dala, jen tak na smutek... který byl pro ní začátkem...

kolikrát člověk nebyl dobrý tomu a tomu, kolikrát ten či ten nebyl dost dobrý nám... neee.. klasifikace nemám ráda, jsi, jsme dobří sobě, protože jsme, protože jsme z těch nejsložitějších detailů stvořeni... vždyť se jen podívej na svou dlaň a kolik cest je v ní?? a podívej se do svých očí, vidíš tu zář? lehni si na záda, cítíš? to tluče tvé srdce... jsi, jsi... jsi tím nejcennějším stvořením pro tolik lidí, pro sebe ... a ten pro kterého budeš napořád objevovaná přijde... je to v té dlani i v těch očích ... je to v tobě...

skvěle... líbí se mi ten opak smutku i žízně... když uhasíš žízeň prochází ti náladou a hluboce uspokojen odvracíš myšlenky ke smutku, který byl jen douškem emoce... máš v sobě zvláštní genialitu myšlenek..

jsme součástí svého světa, jsme součástí světů těch, kteří bosí brouzdají našimi pěšinkami společně ... i těch, kde bosí brouzdáme my... au, někdy to zouvání zabolí

a tahle červená žena nevyrostla na stromě, vyrostla v sobě a košatí, zraje jako víno svou bezelstností, krásou, moudrostí, jemností i jistotou... není prodejná, dává svou vírou, lidskostí a jiskrou, která se schovat nedá...kéž by byla květinou a dala se množit celoročně, ale ne, jedinečnost není množená... klaním se tvé živočišnosti červená dámo!!!

stane se , co má se stát... i to co člověk přitahuje..

krásná.. líbí se mi to přirovnání..

krásná!! o kolik jsou ti s tímto viděním bohatší...

niterní, jemná, slabá a přesto nejsilnější...je tolik pravd kolik je lidí, ale to světlo se rozezná i bez vědomostí... krásná, nedá se to popsat snad jen leskem v mých očích...

hluboká....

krásné vyznání pro blízké ženy...

i po pitvě se dá leccos objevit...

lidské... duše má krásnou vlastnost se uzdravovat maličkostmi, které jsou nezvažitelné...

člověk by měl zvažovat komu věří, ty pády později neskutečně bolí... skvěle jsi to napsala...

moc hezká slova lásky..

liška to vystihla, naléhavá...

zajímavý...