s démonicky tvárnou...

vířící útržky modliteb
nánosy z dětství
obrazy vypálené do hlavy
nesmyslné ale nevymazatelné
jako přesýpací hodiny
plné rukojmí
ačkoli princip habeas corpus
by to neměl dovolit…

kouř líně stoupá z dýmky
z jasanového dřeva
tak mocného
že prý had nezavadí o jeho stín
nenavratitelně jak slova
pod dlaní hladká
jako ženská kůže
a ten zvuk přichází tiše
jako zaskřípnutí
zrezlého pantu dveří
jako vzpomínky
známé kosti duše…

pokaždé v těch chvílích
jsi laskajícím ránem
ostrovem světla v moři mlh
kdy se pozvedám
v tvé čisté svěží vůni
a vlnění vlasů za ušima
zatímco ty se usmíváš
a šeptáš mi
kouzla a modlitby nech jiným
místo toho přiměj svůj rozum
učit se pravdám
kterým lze věřit…

vezmi si tuhle živou kostku
z obsidiánu
je určená k tomu
aby představovala pravdu a učení
vzácné zářící a křehké věci
co značí šíření světla
kdekoli kde sloužíš
ale nezapoměň
také je ostrá
aby ti připomínala
ve vší skromnosti
že vědomosti
mohou být nebezpečné...