ave llana...

někdy po noční
nebe ukáže nezměrnou výšku
a ztratí se v zenitu bezedností

vzduch je horsky průzračný
mírně zakláním hlavu
abych se zúčastnil opojení
a vůbec se nedivím
slunečnímu peciválovi
že je tak rozpálený

k cípu jejího těla
by zahořel každý

obklopená
ořechovou vůní
ověšená
žlutými třásněmi
jako denní hvězda
v centru bezpečí
kosmického žití

tu zavlál vítr
les v pozadí
prolnul s temným obrazem
ve zlatém rámoví
Corylus ve víření
životadárného oblaku
otevřela lůno květu
zdobeného na vršku
chocholkou karmínových nitek
a mne pojala touha
vzít na sebe podobu pylu
abych tu líbeznou pannu
obdařil nesmrtelností

snad to byl klam
když promluvila

budiž tvou odměnou příteli
sousto haselwurma

pak možná
z mých opálených paží
spojíme své vory
ke splavení řeky okamžiku
a z roštin svých vlasů
ti poskytnu ochranu
před blesky bouří...