René Vulkán

hravý, dokonce tak, že neva ani básně - krásně, vlasně naopak

básněnka: taky nevím

již dřív jsem ji tipoval a s komentářem otálel, až uzraje,
však ještě neuzrálá, tak píšu dál, ať slova o tom, jaká je, vyplynou
tak snad počkám na jinou

a nebo ne
... je v ní pel, co na čtenáři spočine

čítanková, to nemyslím s despektem

mně se líbí, že přečtením má člověk o tobě zprávu, ví co se děje, jak se ti daří a tak

mňam

Lostgen.:
ten schizofrenik, který je obklopen svoji chorobou jak stěnami se těší na na svítání - v noci to mají těžký. Má strach, že se rána snad nedočká - do svítání málo sil

Strašně čeká na nové ráno (úlevu) aby mohl ze zajetí vyjít do prostoru a v té úlevě reálně spočítat ztráty (chudobky) a nálezy -naději (devětsil)
ale tak úplně chorobě neuniknul - slyší trávu šeptat :-)

krizekkk: já mám k těm dvoum klukům taky dvě hojky

dobrá inspirace

dobře napsaný, říkankovitě zrýmovaný, ale to taky není nic lehkého
povedla se ti

Lostgen.: něco na tom je,
to víš, ta moje touha furt něco rýmovat pak dělá takové nadbytečnosti, jako je přebývající verš.
Jo a díky za zastavení a přemýšlení o básničce. To se tu neděje tak často.

co je to pajpa?

vidíš, vůbec jsem ji neznal, jenom krapet tebe a i to malounko mě zčervenalo oči
jak musí být tobě, když ona byla s tebou tak mocně spojena
modlím se za vás oba

takovej vodopád nebo snad listůpád
přemýšlím o dvou přídavných jménech po sobě - panašovaná košatá - jestli to není moc, ale kdo ví

ve svých 48 už taky cítím, že jdu výkonem dolů
aspoň vím, že mám pracovat na statečnosti

asi su dnes přetažené
co že se to z veršů žene?

nehážu však v žito flintu
snad narazím na pointu

až aforizmus, přijde mi to a to se mi líbí

moc tomu asi nerozumím,
ale pocity nemám špatný

lomokrké
sotva slova strkám
ale až do konce dostrkám
spokojeně zavrkám

snad nebude tak zle