René Vulkán

Otče náš

Tatínku nejbližší
jenž mezi hvězdami
světíš nás Jménem

Přijď domů
za námi
jak tenkrát
když jsi voněl senem

Kéž prší do polí
a z vůle Tvé klasy zrají
Rány ať přebolí
a děti zas k Tobě se utíkají

Nenechej nás vlastní zlobě
ať odpouštíme viníkům
ať odpouštíme sobě

Nedovol prosím Tě
si s pokušením pohrávat
a nedej s tím zlým
někdy snad prohrávat

Amen

Bravurní
silné
duchovní
mystické
hluboké
osobní

Slušně odvedená práce.

Povedla se ti. Milá, lehce rýmovaná, ne násilně, má příběh.

zemitá, jdoucí ke kořenům bytí

Vojta:
Ano, právě Cimrman a jeho osvícené úsilí, mi byli vzorem.

PS
Nevím, co znamená - /Autor?/

sailorr: taky mám své mínusy jako děda, ale snažím se

jsi nevyčerpatelná studnice fórů

dík

Dota Slunská:

tak to mám radost

ok

když vidím Brežněva
něha mě obskočí

to jeho srostlý obočí ...

harmonie ducha těla
ve chvíli smrti

to nasere do běla
takhle krásně
pro smrt budovaný?

tělo (a duch) maj být
zhuntovaný

... a když už to přebolí
svalí se na ni kmeny
třeba topoly

a zase
jako prase
to zabolí

svěží, pobavilo, podle mého gusta

vítej a ať ti to píše!

Lilith: dík

Láska neopětovaná

jako kůl v plotě
najdou tě
spíš nikdo než
že by jich bylo moc
tak leda lišky
kde dávají
dobrou noc

vítej, ať ti to píše

Dota Slunská: .

Chodil jsem to jako děcko ujídat

Velmi slušná práce, možná sem tam by se dal použít novodobější slovosled. Ve druhém verši, pokud by se předřadilo zájmeno svůj - svůj život dáš v plen a jsi bit, dosáhlo by se hezkého jambického rytmu. Ale to jsou jen pidi detaily.