René Vulkán

Černý džbán u talíře
a zapaluji černou svíci
ve džbánu černé kytky
kapr na černo na talíři
před očima černý mžitky

... to dnes slaví kominíci

jo jo je to tak

dík za recept, řeknu to manželce

povedená říkanka

to nemyslím s despektem

h
e
z
k
ý

!

přiznám se, že nerozumím

ale to je asi jen můj problém

nebývale zralé

zenge:
týýý volééé, jak to děláš????
To neumím

jo, a seš machr a máš nápady

jak se ti povedlo otočit to f a a?

"gejzíruješ"

hezky graficky báseň vypadá
hezky se čte
romantika

ST

s.e.n: dík moc

.

v
y
s
o
k
ý

standard

opět

.

dost často přirovnávám určitý styl a hlavně kvalitu ke Skácelovi
ale (je to jen můj subjektivní názor) některé tvé jsou lepší

o celibátu si myslím své a je to podobné tvému názoru

měl by být dobrovolný.
chce-li někdo i takto do sloužit Bohu cele, ať do toho jde.

jo,
kvalitní, lehké črty

nepostrádající moudrost
a nechávající svobodu čtenáři k vlastní interpretaci i dosednutí do něj samého

ač křídla zavřená,
přece tak vzletná miniatura

zelená víla:
nemáš proč se omlouvat, to je legitimní komentář

... a co když znanamená první verš - Co lze říct umírajícímu - umírající vztah, kde prvotní zamilovanost, prvotní láska dávno zemřela, ale je tu naděje na lásku na "poslední pohled" :-)

... a co když je zařazení básně do skupiny víra, náboženství - stopou vedoucí k mé opakované zkušenosti z hospicu, kde umírající, který umírá v křeči a hrůze z bolestných a neuzdravených vztahů, ze zla napáchaného ve svém životě, ze samoty a tmy ... najednou prožije setkání s tím, kdo jej celý život miluje ... díky tomu je v "srdci uzdraven" a umírá v pokoji ...

co říct, nevím