Špáďa

Zmrzlinová zeměkoule? K neulízání...

Láska není jen to, co vykvete mezi ženou a mužem, ale to, co vykvete v srdci. Tvé přímo rozpučelo! A rána do srdce, ta víc než bolí...
Cítím s těmi dětmi i s Tebou...

Tuze pěkná flirtovací...
nebo vlastně... dopis zvací?
Raděj než být okupantem,
dál budu mlít jenom pantem... |;-))

Kajuta: A tu, jak? |;-)

Tak takovýhle kloktadýlko jsem doposud v ústech neměl!
Krásně jem se prokloktal a probublal... nejen slovohříčkami, ale i poezií.

I já se začnu těšit, no jistě... na třešně.
Na její kypré boky a sladké čerešně!
Pozor však dávat musím, tam co ta zatáčka,
jinak si zahartusím... na ptáčka na špačka.

Ať Tvoje dlaň časem svírá
základ štěstí, blahomíra!

Pěkné ZOO na bytě...
kopuluješ spojitě...
Lenka, Kačka s Boženou
rádi ptáčka proženou |:-))

Nádhera, René!
Umně poskládaná slova,
z nichž duha se klene!

E.T.Jane:
Vítej v klubu popředozpátečníků...! Ale jestli se nepletu, myslím, že jsem Tě „vítal“ už na Literu!

Jsi od teď můj
„soupeř třepu os“

S posledním řádkem naprostý souhlas — zkušenost vlastní:
Můj kdysi sedmiletý prvňáček (Blíženec) na otázku, jak to dělá, že ho paní učitelka nakonec i pohladí a přitulí, přestože zlobí stejně jako jiní, odpověděl v tom smyslu, že „každá žena si tě vždy přitulí, jen u každý musíš přijít jak na to“...

Věděl bych, věděl, rad však jsem dalek...
...bych se pak pohledů tvých možná zalek'.
Posečkej sezónu, nech tvořit čas,
zasaď jen laskavost — přijde květ, klas, ...

Toužebné výstupy na horu Říp
miluji, prožívám teď víc jak dřív...
Léta jdou, přibývaj', hůře se nořím...
o to spíš na dvorcích dámám se dvořím.

Četl jsem… a dostavily se podobné, občas i shodné asociace jako u Lišky a vavy-očka:
Spoušť, (z)běd, (č)pach, troud…

To já furt ve fofru…
za chvíli klepne mě…, tuším…,
přestože držím se od kmotrů,
měl bych si uklidit v duši…

radek oslov:
Ráčků se nelekej,
klobouček nesmekej,
hlavně se chlape bav
a s tebou celý dav.

Mbonita:
Děkuji, vzácná dámo…,
vždycky když zboží mám,
otvírám račí krám,
v něm snůšek nevídáno…

Moc zajímavý a poetický postřeh. Předposlední sloka mně přijde trošku nedotažená (nedopilovaná) proti těm ostatním.

Marcone:
Rád takhle koupu... Dík za tři déčka! |;-)

Mirka Hedbávná:
Myslím, že tady, jako i jinde, na délce přeci zase až tak nezáleží…

(Když tej mojej Adélce,
záleželo na délce,
našel jsem si Mirku…
Opřel jsem ji o břízku…
Řekla: „Kde máš obřízku?“
       — „Nemám, mám jen sirku.“ |;-))