Špáďa

Smutek jakýs tvůj vnitřní, snad právě končící, na mne padá...

Tvrdá realita každým coulem i milimetrem...

Přeorganizoval bych báseň do 6 řádků..., pokud tedy kaligrafie nemá zde mít svůj rozměr.
Jinak jistě psáno od ♥!

Třepa pod tí-pí...
(Snad se dovtípí :-))

Poklona Tvému umění s lehkostí, vtipem a šarmem zbytku světa vytroubit podstatu našeho pánského bytí-žití.

Důležité je mít v sobě prvotní energii na odebírání si z přírody té další... Také v tom spočívá síla člověka, jeho fyzické bytosti.

Konec (básně) zase perfektní!

Nádherný závěr!

Měla by si s ním dát rande...

Moc hezky si hraješ...

Dnešní noc jen doufat musí,
že se horkem neodkopáš,
jinak bude kolem pusy
mít úsměv jak pro citrusy.

(Kdo užít chce jak ho slopáš,
ať počítá, že též zkusí.)

Rezkaaa:
Tak to je moc dobře, budu se snažit občas pokračovat.

Liška76:
Milosaji!

 Dík i ostatním... za úsměv, ten si vysoko cením!

Loto:

Z volů nemám obavy...
Tušil jsem, že pobaví. |;-)

básněnka:
Em, bavme se lyse, než ženy lesem vabme.

vavaoko:
Díky. To potěší.
Bav se, než žen es vab.

zenge:
Díky,
Naruby buran

S vědomím, že tu nemoc mám, se dá i celkem dobře žít:
Manželka mě má občas za magora, ale mně je s ní (manželkou i mou magořinou) celkem fajn...

Myšlenky mají stále doutnat, když ne hořet... a stejně by to mělo být i se srdcem.

Nenech se zašlapat, ani zašlápnout (a ani zašlá pnout)!
Přítoku nových myšlenek je nutno ponechávat vstupní mozkový ventil stále otevřený, pak nemůžeme zničehonic zajít... aspoň ne na mysli... a taky nás jen tak něco nerozhodí a ani nezašlápne...!

Tys to, narozdíl ode mne, povědíla 14 slovy...