Špáďa

zenge:
Díky,
Naruby buran

S vědomím, že tu nemoc mám, se dá i celkem dobře žít:
Manželka mě má občas za magora, ale mně je s ní (manželkou i mou magořinou) celkem fajn...

Myšlenky mají stále doutnat, když ne hořet... a stejně by to mělo být i se srdcem.

Nenech se zašlapat, ani zašlápnout (a ani zašlá pnout)!
Přítoku nových myšlenek je nutno ponechávat vstupní mozkový ventil stále otevřený, pak nemůžeme zničehonic zajít... aspoň ne na mysli... a taky nás jen tak něco nerozhodí a ani nezašlápne...!

Tys to, narozdíl ode mne, povědíla 14 slovy...

STálo STokrát za přečtení!
Stokrát hurá do Jevíčka!
Tahla zpráva, ta se cení!
              (zato zubatá už ne, utřela brousek! :-)
...celý Libres že ho hýčká...!

Houby:
Poslední sloka excelentní!

U jezu:
...hlas zpitých... ...kormidelníků

Kéž se dočká každý, kdo touží...

Otiskla ses do vesmíru...

Melodie idolem!

Menu s tropy, port sunem’...,
na vidině, ni div, van,
na palouku, olá!, pan.

Andy:
Netrap se, já první podobnou hádanku luštil tři dny... Řešení uvádím na adrese uvedené v nápovědách na konci dílka..

Malý návod na velkou cestu..., do ráje.

S každým je to jednou poprvé a každé poprvé kéž by bylo vždy jinak!

Jak Ti odpovím?
        Že už, Jiří, vím, jak to děláš! (S těmi Múzami... |;-)
Od mládí, od píky
řídíš se klasiky!
Tam z básní norem
Baudelaire Ti vzorem.

Těžko se hledá... náhrada za naději..., ale třeba se najde..., a možná i víc, než jen naděje, se ještě objeví...

Prosýpání mezi prsty...
Loučení je sníh, co mrazí...
Života ubírá vrstvy...,
až se zas vzbudíme nazí...

Nad rozlitým mlékem se lkát nemá, avšak nad modří očí..., nevím..., nezáleží však asi ani tak na barvě...

Verena:
Díky, kočko, zdá se, že Tvůj kocour mívá často zásluhy, že se Ti po mňoukání taky pak příjemně vrní... |;-)

I já vítám, když na Libr(es)u indigově svítá a přijdou verše, po nichž se budu oblizovat!

Možná i vzlétneš do výšin!

Zajímavá úvaha závěrem!

"Se Sovětským časem na věčný časy, a jinak nikdy!" říkával jsem tehdy a nějak mi to vždy prošlo...