Špáďa

Ano, občas i (své) bludy milujeme.

Dnes byly skoro celý den na řadicí páce či na volantu...
Jó páka, ta se měla...!
Hlava jí štěstím potemněla...
Krystalky potu... ulpěly jak kus fantu...

Noc17:
To nebylo myšleno na tchýně, viď že ne?

To nehraješ si se slovy!
Představy hrají v Tobě!
A předáváš je poslovi
v denní i noční době!

Dybych v tý stodesítce na vosumatřicátýmkilometru píchnul přední a ne zadní gumu, radoval by ses z toho, jak se teďkonc raduju z tvých tu-a-tam symetrických, ale krásných (jak jen ženy uměj bejt!) zkurveninek, možná vo měsíc pozdějc...

Vítej v klubu...!

(Vitál, klátiv,
vítal mlátiv.)

Komanč na mok
nesává sen,
rum i Timur,
nepochopen,
Kola-Loku? Tuko-lalok!

O, nežat, a z mámy na hubu zeju, do roka koroduje zub, u Hany mám zataženo...

|:-))

Taky bych prosil aspoň jednu hvězdu... spadlou do čaje!

Všichni jsme rádi, že jej máme,
že jedné barvě se zpovídáme...

Krasohled jsem miloval... ,
měl jsem jen papírový, a přesto jsem si jej tak vážil,
že jsem se mu podívat na vnitřnosti neodvážil...

název = mina pro admina
(beduína je to vina)

Jsem myslel, že to bude jakýsi "semafor lásky", ovšem modrá mi nějak přebývala... až po chvíli jsem si uvědomil, že je to v básni barva možná nejdůležitější!

Jakýsi koloběh lásky... či jen její občasný kolorit? Ne, ne, člověk má žárlivost v genech po předcích a nedůvěru zplodila empirie, jeho negativní životní zkušenosti; toliko rozum dovede jejich zlolajné vášně mírnit.

Dnes mají mobily, písíčka, dývídýčka, seriály, a jako adrenalin zkoušej vyděržaj pioněr schovaní v mrazničce či mikrovlnce... Odstřihni je od techniky v bytě a vypusť do přírody... a uvidíš, jak se rozběhnou po loukách, lesích, budou lézt po stromech, skákat přes potůčky nebo z mostů do řek, přehazovat jedoucí vlaky, v lepším případě možná jen rybník žabičkami z placatých oblázků...
Je to hlavně na nás, rodičích, co jim nabídneme..., ovšem co je napadne za blbosti, je asi na pánu bohu, páč o lízání zábradlí za mrazu se mluvit raději nemá...

Ať pršet dlouho nepřestává!
A slunce jasné k tomu svítí!
Břeh břehu též ať našeptává,
jak dotek duhy v sobě cítí!

Pššš...! Listy se rozhrnují..., plody sládnou na jejich labužnických patrech a pecky se jakoby prostopášně rozhazují okolo... Zítra vyrostou další fíky.

Máš nármané sny a touhy a umíš je tak úžasně podat, že nejeden čtenář do nich v duchu vstoupil...

Objevil jsi další nemísitelné tekutiny života! A nebo aspoň origeniálně je popsal...

Taky pozor u Semtína!
Marný je kryt z latexu,
má-li v ní tvá Valentýna
deset deka semtexu...
|:-(

Synergie autorského snažení: Krásně jste to dámy namíchaly. Chuť koně jako malovaná!

Kurevsky výstižné!

Na čele od ran sice s boulí...
... možná však točíš zeměkoulí...!