Špáďa

vavaoko:
Můj vnitřní hals praví:
Souhlas s okem Vavy.

Upal tu Olze zlou tlapu!
Upal tlapu!

Upal chundel v lednu chlapu!
Upal chlapu!

Kajutovo tu! Jak!

Jen fušuj, u dubu budu jušufnej...

Šachovnici znala po lem,
hrátky s ráčky zapla, nu
teď ka brouzdá novým polem,
si řkouc: Jistě zaplanu!

;-) Stačí?

Elegantně popsáno!
Jen tak mimochodem, původní smysl tohoto rčení byl „Využij dne“, tj. neproflákej jej zahálením. Časem se význam posunul.

Květka Š.: vavaoko: enigman: básněnka:
I vás zdravím a díky, že jste se tu stavili...

ttragelaf:

Přeji zdar při gůglení a díky za komvahu s úventářem.

jc senior:

Do batohu, chvála bohu,
kromě chleba strkám nohu,
patu tolik netíží.
Jak je snadné v klidu žít.

A když bota netlačí,
život je hned jinačí!

Prý od zrady drozda nám
nosí dárky čáp,
spravědlivě rozdává
uzle z rodu chlap.

Dívky potom za noce
nebo časně z rána
za potokem na louce
pouští v letu vrána.

Mně vám jednou Thajec
rovnal křivá bedra...
Smekla se mu ruka
(prý to bylo z vedra),
a tak přišla muka —

Srovnal i pár vajec...

Od tý doby chci jen Thajky,
vyprávěj mi přitom bajky
thajsky nebo anglicky.
Při nich usínám vždycky...

Jestli umím dobře číst,
musíš teďka za dva jíst...
Z jednoho však platu,
jak uděláš vatu?!

 
Mešitu ti šem,
nápis, kam i mák' si pán,
nedá. Hahá! Den
ti dal oladit
mé švy, zipy, pizy všem...
_______________
Odvážně píšeš!

Život je (krásný klání,
když přijde) milování!

Klavírem pevně laděným,
u nějž vyhráváš doma,
nedáš mu poznat vábení
pythagorejským koma.

Zato zvuk dřeva javoru,
jsa smyčcem luzený,
otevře cestu nahoru
a tajná buzení.

V louce čerstvě posečené,
plné many, vůní pylů
v ní nejraděj stelu ženě,
jsa převtělen do motýlů...

(Jen ty šumavské jsou občas vlhčí...)

Bez ztráty kytičky,
ať maj' pyl včeličky!

Krásný návrat mysli, duše
ke snům letním bez retuše
s čokoládou prostou lihu
namazanou na koblihu

A víš, že asi jó...

Jehlanům i s matikou
otvíraj se klíny,
jehla numismatikou
navléká se v síni.

Tuhle básničku jsi navlékla ze slov přímo výstavně.