Mirka Hedbávná» registrace: 28.11.2011 » 66, žena
» vzkaz
» děl: 171 |
Komentáře uživatele :
19.01.2013 - 18:44
Tož, jestli toužíš po krajině po chlebu toužící, vyčkej do srpna, možná října, až klasy kosa skolí...:-D
|
19.01.2013 - 18:29
Asi znáš cimbál:-D
|
14.01.2013 - 22:32
Uf, tak to Ti přeji hodně kladívek a sekáčků na všechny bacily...kéž je brzy hej
|
14.01.2013 - 22:25
VELMI SOUHLASÍM, taky to nevzdávám...
|
13.01.2013 - 19:37
Uf píčeš?
A že pero LAMY? Neobejít se bez klávesnice je úplně současný. Jen je potřeba napsat onen první nádherný a osobní dopis...jupí! |
08.01.2013 - 21:15
Jiří: Tušila jsem, že zažloutlý papír je skoro pergamen...:-)
|
08.01.2013 - 21:11
sevranko: A tak zkus někomu po starodávnu napsat ručně dopis, a čekej, že dojde poštou odpověď:-D
|
08.01.2013 - 21:10
Zenge: Tož já nepíši brkem, ale psaní inkoustové je náramné.
Jupí! |
06.01.2013 - 22:31
hmm, Waywarda jsem měla moc ráda...
|
02.01.2013 - 18:50
Jitko, jsem si jista, že bude i Tvůj:-D
|
02.01.2013 - 18:44
Super, a piš si, že dno bude až nakonec:-D
Hodně radosti z kurvího života, nekecej, že Tě netěší? |
01.01.2013 - 16:19
Díky Jiří, pozdrav Tonymu z Libresu nemůže nedoletět...
|
01.01.2013 - 15:58
To jen při rachejtlovém včerejším bouchání a světlobraní jsem si říkala, že přání všem našincům je správné napsat pozdrav řečí zářivě svítící. Kdo přečet, ten ví.
AŤ SE VEDE |
30.12.2012 - 17:43
Máš pravdu, zaleZLÁ zima studí. Ale vločky jiskří a tancují :-D
|
29.12.2012 - 18:08
Znáš Bobkovu Rubby_?
Pohádková paní ztichla. Avšak živobytí pořád svítí... |
28.12.2012 - 19:11
Sám sobě jsi impulzem? Jestli ne, spěj pozvolna...
|
16.12.2012 - 17:45
Jo, skoro by to bylo dokonalý:-D
Kdyby tam nekecal do všeho ..tlaceK Chi, chi! Ale stejně...prima |
15.12.2012 - 15:55
Všichni jste skvělí, ovšem, ovšem zenge mne hodně rozesmál, dík
|
07.12.2012 - 18:57
...a máte pravdu?
|
06.12.2012 - 19:36
Nebyla marná, ale já si raději vzpomínám na ještě významněji hustší zážitek, ač jsem ho zažít ve svých nácti nemohla. A kéž také na zralá kolena nezažiju! To si přeji.
SPÁČ V ÚVALU Toť díra zeleně, v níž tiše zpívá řeka, vlévajíc do travin svůj stříbroskvoucí cár, kam z pyšných pahorků sluneční světlo stéká, toť úval se sluncem, jež ztrácí zde svůj žár. Vojáček bez čapky a s nachýlenou šíjí spí s ústy dokořán v modravé řeřiše pod mráčkem, z kterého se proudy světla lijí až na zem do trávy, kde leží na břiše. Má nohy v kosatcích, spí, usmívá se sladce, jak děcko v nemoci, když přitulí se k matce. Přírodo, zahřej ho, je velmi chladný rok! S nehybným chřípím spí za rosy, která studí, spí s rukou složenou na svojí klidné hrudi a dvěma ranami má prostřelený bok. Tento text byl zkopírován ze serveru: http://www.cesky-jazyk.cz/citanka/jean-nicolas-arthur-rimbaud/sp ac-v-uvalu.html#ixzz2EIXlcDuM |


