odruby...

mezi námi a hvězdami
se pokládá jen stín
kyklopského klobouku
a kopec vypadá jako halda bání
hladký v nižších partiích
ale nahoře
s rozježenou kšticí stromů
jako by na něm seděla slepice
na budoucích kuřátkách…

smaragdové šero
s dračími obrysy bukových kořenů
v sobě má
cosi z prehistorických oblud
i mořských hlubin
hejna karmínových hub
půvabná jako sasanky
barví zem do červena
jako by z oblohy
vytekly červánky
pryšec se vzepjal do výše
do té titánské
aby se z něj stal dvounožec
a my sklouzli do nebe
travnatého dolíku
propadlé loučky
jako do zeleně
sametové kapsy
splývajícího roucha
tam v horách...

držím tě kolem ramen Euphorbie
a ten zelený altán se s námi točí
jako skřípavý zámek
ve starých pohádkových fraškách…