básněnka

matousekKkrejca:díky, jsem moc ráda, když čtenář rozumí:-)

má ruka si sáhla na srdce
asi zvon a nebo...
necítím chlad obálky
pokožka stále hřeje dřevem
snad tedy krb?
nebo dílo boží bez známky
pro blaho kostela s vitráží
mám na dlani srdce
snad z vítání...probuzení

Kajuta: že ty je budeš taky znát?

právo veta
někdy stačí jedno slovo a nebo jedna věta
přibitá za jazyk...
aby pak bylo volno v našich zdech či plotech
pro dech srdce a duše

pak totiž pustíme se ven

svítí sluníčko...a ty hezky zvoníš:-)

la loba: však ty víš, jak se dívám na svět:-)

jc senior: díky, teď se usmívám...úsměv mi nezmrzne, u srdce teplo mám...

Kapka: děkuji...dívám se kolem sebe..zas svítí slunečník z nebe, pro všechny drahý bytosti...

pro rána na prazích...snad roztaje ten sníh...

Špáďa:
...mám doma aklánzeN :-)

co bude ještě na příděl...láska?
bez ní už máme holé zadky

mám před sebou jednu knihu
na kterou jsem skoro zapomněla
sci- fi,jen vypadá že se naplnilo...

nebojím se ani lásky a ani hrobu...jen zloby...

taky mám ráda pohádky...:-)

co je mravné a co není...chci se bavit a ne plakat:-)

zenge: sem ti to tedy prominula:-)

schovávám si palec v dlani, snad proto, abych nezapomněla kdo jsem...

vavaoko: moc děkuju...

pádů na chodníku se bojím, tvých pohádkových básniček ne:-)

tvá historie je parádní jako vždycky...

ten konec je moc krásnej:-)