básněnka

píšeš mi blízko srdce...díkajs

říkám ...pěkná, haf(howgh)

občas zrazu potemnie všetko...ale pak zase bude svítat:-)

děkuji všem...:-)

našla jsi as melodika, co vitruozitou tiká :-)

universu víry...dávám svoje body, ne body jako body, ale body:-)

Krásné...

Myslela jsem, že mám dalekohled a ona to zatím rolka kremrolka :-)

Není co dodat...

Která z cest vede z bludiště citových zmatků?

konečně jsi zpět...

jdu se dívat ze střechy...na ten pokřivenej svět

ta balustráda se mi líbí:-)

kosmopolitní havrani...jsou moje oblíbené cukroví:-)

Vzal jsi mi myšlenku vzešlou svatojanským chlebem a tak mi jen zbývá dodat...to vše chci též:-)

Touhy se různí, ta tvoje je nádherná...i když velmi posmutněle znějící...

Prošla jsem se tou temnou stranou...těmi zdmi beznaděje...

Přecházet sem a tam, mříže z ran, tak z klece ven, jsi přece šelma...

René Vulkán: jsi vůbec vychutnavač, nebo patříš mezi rytíře z luku srdečníků, ležících poněkud nehybně na pomnících z předzítřků ? V karafě je totiž stále roztok životnění...:-)

A mně se to líbí :-)