Duše z bezkabátu...

...mám ráda melouny a vykašlávám jejich dřeň
sladkou jak kočičí žíla
z devíti co mám
ze vzácný rasy černejch havranů
co zpívaj o ránu
pletu si je občas s orly na víně
trochu zesklovatím
a posléze budu žonglovat s terčíky jablek
jsem náhle jako imaginární Tell
než si vlezu za kamínka a budu dlouze spinkat
duše má občas bezkabát
a já nesnáším bludný kruhy
spíš jsou mi milejší štětiny s bezsplíny
kdo zde tedy asi byl a co mi chtěl říci
zanechal stopy ve sněhu
ve vánici
a brázdu v dlani
už vidím jemný vousy
to nebude utíkání
ten tvor má asi vor šafránu
a planou mu po něm oči
vlastní i nebe z mlhovin
a z ponožky se mu klube měsíc...


a sladce
sladce voní jeho řasy

ráda je žvejkám
mám totiž ráda lahůdky