Přikrytí půdorysu. Úl harf
kronika dřímajícího ticha
» autor: Kajuta |
Vyplavil břeh nám suchou větev,
den v šneku schován táhl sliz;
kdy sáhne šero po roletě
a přikryje náš půdorys?...
přes hráze světel, které slábnou
a ztenčují se na nitku.
Tam pod kopcem, zři píseň vábnou
ze země víl, snad. Harf je úl.
A ticho jako na rozetě,
goticky zdobné růži. Kruh.
Vysvěcen jazyk v němé větě:
tu v každém kousku dřímá Bůh.
den v šneku schován táhl sliz;
kdy sáhne šero po roletě
a přikryje náš půdorys?...
přes hráze světel, které slábnou
a ztenčují se na nitku.
Tam pod kopcem, zři píseň vábnou
ze země víl, snad. Harf je úl.
A ticho jako na rozetě,
goticky zdobné růži. Kruh.
Vysvěcen jazyk v němé větě:
tu v každém kousku dřímá Bůh.
Tipů: 28
» 09.01.14
» komentářů: 20
» čteno: 955(19)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: Zpěvy kaledonské
» 09.01.2014 - 15:24
kdy šero sáhne po roletě a přikryje náš půdorys... nemá to chybu ST
» 09.01.2014 - 16:35
Guanti Rosi
"Vysvěcen jazyk v němé větě:
tu v každém kousku dřímá Bůh."
Tohle se mi strašně líbí a nevím proč mi díky tomu vyskočila v hlavě představa Francoise Villona. Tohle tedy sedlo. Ale líbí se mi samo i báseň celá. Umíš psát velice lidsky a poeticky. Jako bych v tom cítila i závan fantasy. Díky za počtení. :O)
tu v každém kousku dřímá Bůh."
Tohle se mi strašně líbí a nevím proč mi díky tomu vyskočila v hlavě představa Francoise Villona. Tohle tedy sedlo. Ale líbí se mi samo i báseň celá. Umíš psát velice lidsky a poeticky. Jako bych v tom cítila i závan fantasy. Díky za počtení. :O)
» 09.01.2014 - 18:05
ne že bych chtěl pochlebovat, ale tato jistě patří do nejlepší desítky básní z oněch 15 000, které na libresu jsou
» 09.01.2014 - 19:01
krizekkk
Kašli na kritiky... :-) ST
» 10.01.2014 - 21:55
Jestli dovolíte, Modrásci, tak vám něco ukážu..
Nebudu zastírat, nebudu lhát,
v květnu k nám přibude maličký šat.
V naší smečce ji přivítáme,
a to nejkrásnější jménečko jí dáme.
Do výtahu se nevlezeme už,...
po schodech bude muset chodit můj muž.
Milujme se a množme se,
a čáp nám Valinku přinese .
To je prvotina mé sestry, kterou psala v nemocnici pro své zhruba čtyřměsíční děťátko. Škoda, že má naprosto odlišné zájmy, podle mě by z ní byla velmi zdatná, osobitá a bezprostřední básnířka, troufám si tvrdit. :)
Nebudu zastírat, nebudu lhát,
v květnu k nám přibude maličký šat.
V naší smečce ji přivítáme,
a to nejkrásnější jménečko jí dáme.
Do výtahu se nevlezeme už,...
po schodech bude muset chodit můj muž.
Milujme se a množme se,
a čáp nám Valinku přinese .
To je prvotina mé sestry, kterou psala v nemocnici pro své zhruba čtyřměsíční děťátko. Škoda, že má naprosto odlišné zájmy, podle mě by z ní byla velmi zdatná, osobitá a bezprostřední básnířka, troufám si tvrdit. :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Sazemi světoběžných bot / A kolej-had se s mrazem spáří | Následující: Ryšavý plamen, vlasem Ir