Hlubina

S tajemstvím slepých uliček,
v zrychleném dechu neklidného spánku,
v šeravé noci, v ohni bez svíček,
v zajetí řetězů a v uzamčení zámků,

předením koček mi dodávej odvahu,
v kožíšku z podsvětí dej mi svou něhu,
po právu čekám tu dál vlastí popravu,
údy mám těžké, jak v přibití hřebů.

Dál cítím na šíji tesáky zármutku,
žebrám a žadoním, zbav mě té strasti,
horší však bylo by přežívat bez skutků,
to, čím jsme, může nás nesčetně másti.

S peříčky, bez křídel, mám bludnost v kořenech,
na očích paniku, v rukou cejch z krve,
jsem vratkou loďkou, co nepozná řeky břeh,
…však se svou hlubinou se poznám napoprvé.