Petra

Někdy smích mění se v slzy a naopak.

Rodinná láska, pouto, které se nikdy nepřetrhne, přestože srdce a slova nás někdy tuze zabolí.

Nemoc sem, nemoc tam... i mně není dobře, přesto se snažím a usmívám.

DítĚ - to je někdy dřív, jak na nové boty.

Zítra... to je někdy daleko.

Silně povzbudivý závěr.

Květka Š.: Snad máš pravdu, Květinko, jarem provoněná.

Při čtení Tvých řádků se mně někdo vybavil, a jako by ta báseň, té osobě, na míru byla šitá.

Vítej, Tvá báseň voní především city, jenom na malý monent váhám, zdali jsou opětovány. Proč mě ta myšlenka svelda, snad ani sama nevím.

Moc hezké a řekněme... kdo vlastně v lásce n e t a j e ? :-)

Špáďa: Špáďok, děkuju za komentář a plně souhlasím, napsals to suprově :-)

básněnka: Mno, odnesla to především pravá strana... spadla jsem spíše na bok a záda. Snad měla jsem se raději praštit do hlavy a všechnu bolest... přespat.

Romana Šamanka LadyLoba: Užívám si bolesti, jsem teprve na začátku a bude hůř, jak pravil pan doktor, možná se mi bude zdát, že z toho zešílím, ale projít si tím musím... pochoumaná žebra, jsou hold pochoumaná žebra.

Všem děkuji za hezké komentáře a zasíl v nich, je to o tom, že sílu už nemám já, nějak jsem ji pozbyla a marně hledám... hledám nové. Vím, znovu se objeví, jenom nevím kdy. Snad časem. Chyba není v jednom, je v nás obou. I když láska je silná, občas stane se... že přepadnou Vás výčitky, myšlenky, bolest, stesk, takové to... co když to mohlo být jinak? A bylo by to lepší? Je větší lásky? apod.

S nádechem smutku, snad bolesti, dobře vyjádřené a hodně pocitové ST je za obsah, protože si myslím, že leckdo by si v něm mohl najít něco svého.

Někdy lidé počítají s tím horším, snad proto, že co má přijít, nebo by se mohlo stát, nás připraví, snad bude bolet méně... možná je to nějaký útěk, nebo neodhalovat se. Ovšem, jenom málo lidí dokáže vidět skrze a vidět to, čím jsme, kdo jsme. Někdy si skepsí ubližujeme, někdy přijde vhod. Ale nikdy nezmírní bolest, pokaždé zaskočí ve špatném.

Myslím, že ty ses určitě nespletla :-) skvělé na počtení. ST

Zvláštní otázka. Ovšem, co člověk, to názor a každý bude mít svou podstatu, důležitost.

Možná se budu nejspíše opakovat, ale i tak to napíšu. Lidé přicházejí a odcházejí, ale vždycky zanechají nějakou stopu, otisk v srdci. Buď silnější, nebo slabší. Často však napořád.

Je to hezká báseň, při čtení jsem se trochu zamyslela, bez ohledu na anotaci, prostě jsem si vzpomněla na ten okamžik, na prvý dotyk, polibek, objetí, na první pohled svého přítele. ST