Bezmoc

jako krvavá saň
ze mě strhává slunce

Jaterní testy
prozradily by moji lásku
a Tvoji prázdnotu
Nemůžeš dávat,
když nemáš v sobě
ticho pořádku
a chaoticky běháš
mezi emocemi
ze stromu na strom
Jako koala neslezeš,
dokud nesežereš všechno listí…
Ten strom pak nedýchá,
jako já

Proč je Ti přednější kabát vnějšku
před vlastními ledvinami?
Domeček mezilidských vztahů,
hospoda povrchnosti,
kůlna chvilkových her na štěstí

Ztrácíš domov,
pevnou půdu pod nohama,
soudnost a budoucnost,
a přitom usínáš s plyšákem
svých snů

Dotýkala jsem se Tě srdcem
už ve světě plodové vody
Dotýkám se Tě i teď,
kdy Tě dospělého ztrácím
v průvanu falešného života

Všechny facky,
co Ti teď dám,
jsou z lásky…

třeba to někdy pochopíš