Ringo

zenge: vavaoko: detektor: Amelie M.: Všem vám házím na hlavu svoje poděkování.

Detektor: Tvoje starosti bych chtěl mít. ;-)

Amelie: Já se sice do děvčat navážím, není to však způsobeno vlastní špatnou zkušeností.

Ty jsi skoro takový poklad jako ty ztracené diamanty,
ona už tu není, ale jsi tu naštěstí ty.

A nedělej za časté ty tytyty! 

Máš se plavit po Labi,
potom láhev mohla by
obsahovat třeba colu,
jež nevede k hlavobolu.

Líce jsou teď náhle bledý,
což zvýrazní každou pihu,
na cestičce medvěd hnědý
kouká Květce do výstřihu.

Páč jsou ňadra krytá květem,
pravou tlapou rychle rve ten,
nešetřili vnady bozi,
míšovi fakt infarkt hrozí,
pak za Květy potlesku
fláklo to s ním o stezku... 

Že má Lil fantazie značnou míru,
je názor motýlů i netopýrů. 

Šokovaná Amelie
hlavičkou teď o zeď bije,
svoji chybu jasně tuší,
nebyla jak Mirek Dušín,
falšovala dokument,
zmizlo „happy“, zůstal „end“...

Já také povídky moc nečtu, ale u tebe jsem neváhal ani pikosekundu. A dopadlo to podle očekávání výborně. Pointa je vskutku skvostná.

I mne napadlo, že podávat Smrtce pohoštění nebyl nejšťastnější nápad, ona kromě kosy a seznamu už bnic neudrží... 

Je to možná v světě trend,
i já mám rád heppy-end. ;-)

Básnička vskutku nemá kazu,
však drobná rada k těm tvým vzkazům -
najdeš ho, slibuji, na čest mojí matky,
vem papír, v němž byly karbanátky. 

Amelie M.: No, jen jestli to přece jen nevidíš trochu růžověji, než bys vlastně měla, Barbaro. mrk

Ale za pochvalu dílka díky.

Začal vát vítr od Vltavy,
najednou zázraky se dějí,
zenge zved tuplák, slavnostně pravil:
Od teďka piji rozvážněji. ;-)

No, velmi podobně mi je,
jak to píše Amelie. 

Možná mi nebudeš chtít věřit, ale já jsem si bez remcání tvoji báaseň poslechl. A Bůch je mi svědkem – moc se mi líbila.

Zvlášť ke konci jsi do toho pořádně říznul. 

Upila si čaje Květka,
prodala ho milá Bětka,
chutná sice po divizně,
je jí přesto nějak divně,
byl i s trochou otrušíku,
přežila, no, měla kliku...

Ona odešla, ty ses k nám vrátil. To druhé považuji za příjemnější.

Po prectení tvé básne se mnoha muzum uleví, Veta “jdi mi k sípku” z úst zeny tedy nemusí mít vzdy jen pejorativní nádech! 

Nevidís dvojite mestecko Tudela?
Dva litry vínecka nekdy dost udelaj... ;-)

Amelie M.: Díky.

Vznikl však v hlaviččce ateisty.

Že mluvíš upřímně, je doufám jistý. 

Možná platí pravda nahá,
že chce vládnout rovnováha,
proto naše chvilky slasti
kompenzuje zase strastí.

Tohle je asi nejuvrtěnější báaseň světové literatury. 