Koruna krále rebeů a dobrodruhů

Henry to zase jednou přepískl. Cestovat časem se může, to víme všichni. Ale často se zapomíná, že ne pod vlivem alkoholu!!!

Není jisté, kolik tehdy Henry vypil červeného vína z prosluněného Řecka a kolika loky Jantarovice to proložil. Mlhavě se odhaduje, že hodně. Jasné je, že se spirálou času valil jako soudek vína z kopce.

„Henry, Henry, jde to s tebou z kopce,“ smějí se do zvláštních tunik oděni obyvatelé malebného ostrova Lémnos. Kulhavý znetvořený mrzák nad ním jako jediný hůl neláme.

„Henry, tak už to dále opravdu nejde! Vožralej jsi jako doga,“ lamentuje Héfaistos a spatří rezolutně nesouhlasícího Gastona. Rychle se proto opraví.

„Vožralej jsi jak prase a chceš takto reprezentovat rebely a dobrodruhy? Že se nestydíš?! Společenská opička je přijatelná, ale čeho je moc, toho je příliš!“ Posune si svoji špičatou čapku do zamračeného čela. „Věř mi, že i já vím, jaké je alkohol zrádné svinstvo. O mé slabosti koluje nespočet historek. Možná více než o mých kovářských dovednostech,“ pochechtává se spiklenecky Héfaistos.

„Jsi mi sympatický, vidím v našich životech jisté paralely,“ chvíli se zamyslí a pokračuje v toku svých myšlenek. „Mě vyhodila z Olympu vlastní matka. Nelíbila se jí má odlišnost. Trvalo dlouho, než bohové a obyčejní lidé začali akceptovat moji jedinečnost,“ povzdechne si. „Ty jsi novodobým symbolem těch vybočujících, rebelujících jedinců. Nabízím ti, kamaráde, pomocnou ruku a spoustu rad zkušeného starce. Mnoha slavným hrdinům pomáhají kouzelné nástroje, jenž kreativním procesem zhotovily tyto ruce.“ Kovářský guru si krátce prohlíží své mozolnaté a zjizvené dlaně. „Nastal čas vybušit na kovadlině novou vychytávku. Vytvořím ti korunu krále rebelů a dobrodruhů.“ Začíná si mnout dlaně radostí.

A jak Héfaistos řekl, tak i učinil. Ve skále hory Moschylos, ve svém kovářském království, král ohně Héfaistos transformoval železnou rudu do vrcholného díla. Kladivo, kleště. Těžká práce, spousta potu i krve.

„A máme ji, potvoru! Tak co na ni říkáš?“ nasazuje novému královskému příbuznému čerstvě ukovaný skvost na vodrbaný širák.

„…no coby. Pálí jako tisíc čertů!“ chechtá se Henry a cítí pekelný smrad, když se koruna přiškvařuje k jeho plstěnému klobouku.

„Pálit musí…to aby ti to pálilo i v hlavě!“ vysvětluje s naprosto vážným výrazem Héfaistos. „Nebudeš alespoň tak moc chlastat a budeš víc myslet“. Héfaistos se již zubí od ucha k uchu.

„Máš pravdu! Nápadů mám teď fůru, záleží jen na lidech kolem, zda je budou chtít slyšet,“ pronáší svoji první korunovační řeč král rebelů.

„Budou. Tato koruna je schopna realizovat i ten nejbláznivější nápad, který se v tvé hlavě zrodí,“ spokojeně si mne své šikovné ruce Héfaistos.


„Jooo..a kdyby náhodou tvá země o KORUNU přišla a nahradila ji nějaká jiná evropská měna ( třeba Euro), věř, že tvoje koruna krále rebelů a dobrodruhů svoji hodnotu a místo neztratí. REBELSKOU KORUNU Vám Čechům už nikdo nevezme!“