Ringo

Líbá se vášnivě pod jabloní
se šéfíka manželkou,
opeřenec k tomu zpívá.

Náhle se obličej zakaboní,
ptáček musel na velkou,
jako každá bytost živá.

Dneska se to nějak se**,
v dálce auto ředitele,
oba mizí v poklusu,
on furt s hlavou od trusu.

(škodolibý smajlík)

“Nebo se s hasičem každá.....ale né
to přece nesmíme“

Podle mne jsi “vyfotíme” mohla klidně vypsat, na tom přece vůbec nic není…

Ztuhly jí rysy
jsem, což ženám nevoní
plonkovej hřebec

.....

Asi se zcvokne
holt málo pozor dává
kafe v noťasu

„Dunivě prásklo víko klavíru, na kterém si princezna Pampeliška
protancovala dvoje podrážky“

Ať raději dunivě práskaj víka rakví nad podomními obchodníky, těmi bazilišky. Nechť už se nikdy nedotknou jejich podrážky rohožek ubohých občanů.

Tvoje dílko beru jako včasnou psychologickou přípravu před zítřejším pálením čarodějnic…

Člověk tak nějak věřit nechce,
že už fakt nemá sourozence
a k odchodu kdosi vyzval zhůry.

Kapko, teď cítíš smutek, chmury,
nehezkou dobou musíš projít,
časem čas začne ránu hojit…

Přeji ti, ať to tak opravdu je.

Já se dost divím, že tohle všechno hajnej dovolí... ;-)

Kdo o nich tak hezky píše, musí být aspoň trochu slon... ;-)

Pije vodu Jumbo slůně,
však velkou touhou skoro stůně,
v hlavičce přání často je:
Mít aspoň tuplák Prazdroje...

Okouzlila krásou Radka,
svobodná je ale matka,
děťátek má sedm kusů,
na rozlučku dávám pusu,
netáhne už tolik Radka.

Sledují pád meteoru,
to je něco, jak si letí,
přání našli celou horu,
například mít kupu dětí.

Z tělesa vznik meteorit,
krásný plány musí pohřbít,
nebudou svá děcka houpat,
na hlavu jim totiž dopad...

“Choboty květů na tyči
i hory Abú s chrámy džinů,”
jakmile orkán zafičí,
přátelsky mu rukou kynu.

Já sice nevím, kde bydlíš, ale na perníkovou chaloupku to nevypadá. Tohle dílko nenese žádné stopy typického rukopisu ježibaby. ;-)

Ač byl můj tatínek včelař, já onen hmyzí produkt ve svém potravním řetězci nemám.

I když Hazentla má (zatím ještě) není, tak provádím gratulační přípoj. ;-)

Jsem skálopevne presvedcen, ze znát tajemné formule není nikdy na skodu.

Ač jinak dřevo, po přečtení tvého dílka se nejdu pověsit....

Snad to moc nevadí, že jsem si tvoje dílko četl v džínách a košili, ne v kvádru...

Znacný vek párku
na záchod rychle zasel
a ted blinká se

Ty z mého komentíku snad ne. (úsmev)

Tak jsem se začal radovat, že se konečně objevilo dílko, které oslaví nesmírně záslužnou práci pedikérek... a zase nic... Je mi z toho dost smutno.

„chmelařů tanec, sládků cech
venku kroječ sukna smlouvá..“
tři tucty piv, už toho nech
játýrka křičí jouva! jouva!
a žaludek se nějak vzdouvá..