Ringo

Žádná droga (ani hašiš)
nedělá mi z mozku kaši,
tak dím myslí čistou zcela –
páči sa mi, a to veľa.

Lil, to je docela riskantní…aby si nakonec ještě někdo nemyslel, že jsi coura… ;-)

„Její hlídač s ohni v hrdle“

Dneska už je ochranka fakt skoro všude...

Poznámka se na rty dere –
manžel vládne špatným pérem,
žena si pak do Stromovky
odskakuje na bokovky. ;-)

Jana myslí na Elišku,
vnučku s trojím prapra,
přeje, dává vkladní knížku,
dívka zařve „sakra!“

Neděkuje ani vlažně,
zlost a vztek se melou v ní:
„To nemyslíš, babčo, vážně,
jenom čtyry melouny?!“ ;-)

(Dnes má první jmeniny i jedna z našich koček.)

Jak se chová, to je hrůza,
po právu se zmítáš v zlobě,
tahle velmi sošná Zůza
všem už dala, jen ne tobě... ;-)

No, trochu se divím, že draci – když vidí tu spoustu rozvodů u lidí – nemají z manželství docela vítr... ;-)

Na rozdíl od tvého ti prý ani ždibínek mého já nechce lát. (snad se mi neopovážilo lhát)

Připomněla jsi mi skladbičku Václava Neckáře Diamantová žena. Třeba bys na ní také mohla hodit ušisko. Mně osobně se hodně zamlouvá.

Myslím, že častěji bývá u kočky ve skříni milenec.

A pořádně mi odlehlo, když jsem zjistil, že tam neleží ta sedmiocasá. ;-)

Špáďa: Já si teď také nejsem úplně jistý, co ve mně vyvolala. Ale nebyla to demence, tu jsem získal již dávno před přečtením dílka. :-)

Já jsem se nejdřív vyděsil, že vzteklá babička udělala vnučce modřiny, protože byla bábovka bez rozinek a víno místo červeného bílé.

Mimochodem já modrou také rád nosím, asi ještě raději než starorůžovou. ;-)

Za tohle dílko tě nevypískám. (na prsty jsem to stejně nikdy neuměl)

V návalu neobvyklého optimismu si myslím, že bych mohl i pokračování přežít. ;-)

Myslím si, Marku, že jsi k sobě až příliš sebekritický... ;-)

„můj milý anděl se pousmál
a na paprsky něco mi hrál”

Někteří lidé hrají druhým na nervy, ti obvykle za anděly považování nejsou. ;-)

“tak proč mne kur.. realita drtí a dusí
…
Kde kur.. jste, vy všichni normální milý LIDI?”

Lil, tohle vpuštění slípek do veršů bylo dobrým tahem a dílku jednoznačně prospělo.

“nechci nikdy před něčím a někým uhýbat
do padnutí pracovat a o den volna se rvát …”

Jen nesměle a neprovokačně pípnu, že my tady máme zítra stádní…chci říct státní svátek. ;-)

Jiříkovi do akvárka
vplula rybek další várka,
ti tři nejsou paví očka,
tipuji si na rejnočka. ;-)

V jiný den by mne to nejspíš vůbec nenapadlo, ale dnes mi můj mozek ohlásil, že se začátek strof shoduje s názvem jedné Kájovy písničky.

Muj vers favorit je ten poslední.