Tíha na ramenech

Na ramena vah pokládám,
vůli a zvůli,
naději a beznaděj,
víru a zoufalství,
nouzi a habaděj,
světlo a tmu,
přejícnost a závist,
štěstí a pech,
lásku a nenávist,
pravdu a lež,
být či nebýt víc,
život a smrt,
Boha a nic...

Na vahách světa tu tíhu porovnávám,
však zrakem zkaleným a znaveným,
nevidomým a zmateným,
nevidím a nesoudím
kam přiklonit váhu,
a kam sám přiklonit se smím,
jen v duši své tuším,
když o rovnováze sním.

A tak, ač ošívám se,
volím, a část mého já
mne chce lát,
že raději bezmoc
než takovou mít moc,
smrti život dát.