...jak sme pásly husy

Tož to bylo v době, kdy sem byla ešče školáčka. Také děvčisko, samá ruka, samá noha.
Ve škole sme chodili na obědy a doma sme dostávali peníze na zaplacení. A mě jednúc mamka dala tých korun jaksi víc. No ostaly mě ty papírové – šak vy starší jích eště pamatujete – tříkoruna a pětikoruna.
No co s nima, když už jích mám. Mamce sem nic nevrátila ( já vím, je to haňba), ale tenkrát to bylo pro mňa velice moc peněz a já sem si chtěla za ně cosi kúpit. A aj kúpila. No hádajte co...neuhodnete. Cigarety to byly. Lipy sa menovaly. V bíléj krabičce. No a hneď sem to vyslepičila najlepší kamarádce a dolúvily sme sa, že až půjdeme pást husy, tož budeme kúřit. A tak aj bylo.
Sedly sme si na lavku přes potok, cigarety vedle sebe a na ně spořádano krabičku sirek. A už sme si škrkaly. Báňaly sme, jak špatně protáhlý komín. Hompálajúc nohana v luftě, nám to šlo našisto dobře.
Mňa napadlo skusit, esli sa dajú kúřit dvě cigarety naráz. Tož baže daly. Do jedného kútka jednu, do druhého druhú. A dýmu bylo....ojój.
To sme ale nevěděly, že nás už hodnú chvílu, vizitýruje zpoza vrbin, moja mamka. Když už to asi nemohla vydržat ( nebo říkala, že sa hrozně nasmíla) tož na nás vyletěla. Kruci, to bylo nadělení. Husy létaly, cigarety aj ze sirkama do potoka a já s Laďkú kalupem pryč.
Doma sem ani moc nedostala, enom sem musela přiznat, kde sem vzala peníze. Všeci si mysleli, že sa z toho kúření, s prominutím, posereme. Ale nic sa nestalo, enom mě bylo trochu těžko.
Až po rokoch sa mě mamka přiznala, že když to vykládala mojím súrozencom, tož z teho bylo velice veselo.
A mňa, naščestí, tá chuť na tabák, načisto přešla....