Bastet

churry: ..to neva, to přejde ..:-)) děkuju za návštěvu

A co dáš jí na oplátku?
Jistot pár namísto zmatků
pevnou náruč, svoji sílu
úsměv, snítku černobýlu...
máš-li, cos chtěl od ženy,
vzkvétá obchod lásky výměnný...:-))

Tohle je kousek poetický! ST bez debaty ( i za ty otázky v závěru)...

Milostně provoněná...jo, takové můžu. Za čmeldí basu (a nejen za ni) ...ST

Drobná technická poznámka: tutéž trasou...spíš toutéž trasou by bylo lépe dát.
Pokud používáš velké písmeno - Ty, s Tebou, pak by mělo být i Tvůj jazyk. Mě osobně ale verzály v básni spíš ruší.

Zaujal mě název - a první věta. Zbytek je jen zrýmovaný zápis z deníčku, pro který je škoda tak krásné formy, jakou sonet bezesporu je. Sorry, ale poezie nenašla jsem ani za mák. Možná by pomohlo zamyslet se nad těmi rýmy aspoň - druhu-duhu, den-sen, deště-ještě apod.

Umět číst přece není na závadu. Pokud si člověk umí vybrat, co bude číst. Jo, přiznávám otevřeně, že bulvár nečtu a před podobnými jobovkami schovávám hlavu do písku. Ona totiž blbá nálada, beznaděj, strach a jim podobné pocity člověka infikují rychleji než chřipka. A bohužel proti nim není léku.

echinacea: Bohužel někteří rorýsi (stejně jako vlaštovky) se nevrátí. Zahynou cestou přes Alpy nebo jsou zastřeleni pitomci, kteří tomu říkají sport. To mi tenkrát v šestnácti poněkud unikalo. Nicméně mít takovou víru je hezká věc. Sice ničemu nepomůže, ale taky se tím nedá nic zkazit.
Dík za komentář.

Lota: Děkuju za návštěvu. :-)

René Vulkán: O zamrzlosti bych fakt nemluvila. Já bych chtěla umět takové miniatury jako ty. Pár slov a je v nich toho hodně...Tyhle ti zcela upřímně závidím.

krizekkk: Já vím. Spoustu těch dávnejch smysluplnejch lze dodnes najít v čítankách. Dík, že jsi se stavil.

ttragelaf: No něco v sobě možná mám - moje babička tomu říkala básnický střevo. Ale má se to s ním jako s yettim - kdekdo o něm mluví, ale ještě ho nikdy nikdo neviděl.
Dík za komentář...

Ringo: Potěšil mě tvůj komentář a pobavil. Bohužel básničkami složenými během poledního klidu sloužit nemůžu. Byla jsem poslušná holčička, a když se řeklo:Spát!, tak jsem spala. Ale v šestnácti jsem se zamilovala a začala (chvílemi) myslet jako spousta zamilovaných v řeči vázané. No a už mi to zůstalo...:-)

Ty mě miluješ, ale nemáš mě rád. Já tě mám ráda, ale nemiluju tě. A teď, co je lepší a pro koho?

Pokud jde o text, snahu o poetičnost poněkud brzdí jednoduché rýmy. Tahle myšlenka ale stojí za to trochu ji vybrousit.

Povídka, jak má být. Ani ukecaná, ani strohá, zápletka i pointa tak akorát. Úžasná škola hrou pro ty děcka, dám krk, že si pilořitku z koupaliště budou pamatovat víc než sršně z nudné učebnice. A víš co? Donutils mě jít si o ní něco najít a přečíst. Protože ze školy si ji nějak nevybavuju. Asi tehdy byla jedním z mnoha řádků nudné učebnice. ST

Jak to, že jsem tenhle kousek přehlídla? Píšu si do notýsku - autor pedvo, prevence proti blbé náladě, pravidleně sledovat...:-)
A teď vážně- napsáno to je opravdu svižně a zábavně. Potěšilo mě vtipné opakování vět v úvodních odstavcích, při facce jsem si vzpomněla na komisaře Ledvinu, an ubalil jednu poctivou českou Nicku Carterovi. A když jsem čekala, jak onen souboj vygraduje (houfnice byla skvělá!), děj nabral jiný směr a skončil půvabnou pointou.
Prostě "vypsaná ruka" autorova je zřejmá na první pohled. Dala bych víc než jen ST, kdyby to šlo.

pleteš se bohu do pletení?
hladce - po světa běhu
lásku a něhu a ptačí zpěv
obrace se zády k utrpení
co nevidíš, prý není
zatímco v žilách tuhne krev

Když vidím tři básně vedle sebe, podvědomě hledám spojovací nitku. No, nenašla jsem, ale i tak odcházím spokojena...ST

zenge: vavaoko: ttragelaf: Ringo: Lota: libour: krizekkk: detektor:

Děkuju za návštěvu a vaše slova. Protože slova jsou stopy a je jen na nás, jestli j necháme zapadnout prachem zapomnění...

to z vůně černého čaje
nehořkne se, jen sládne
ve chvíli tiché a ladné
kterou čas zapečetí

že klíčů už svazek máš celý?
zahoď ho, k ničemu je ti
však slovem přiviň se vřelým
a ona...no však víš
tvá je

Večerníček pro dospělé...? Vskutku barvité...

Barevná scifi...bojím, bojím....(už jen ta představa, jak tvor vytahuje sosák z hlavy - chvíli trvalo, než mi došlo, že ze své, ne z cizí. Možná by stačilo napsat...sosák jedné hlavy zavrtal atd. Jen takový nápad prostě.)