Kajuta

René Vulkán: Archiv. Zkratka starého nicku. :)

Poklekni a vydej nám všechno zlato. Spousta zlata, na kterým sedí Amíci, pamatuje ještě dobu drancování a je krvavý. Může být i v oběhu. To samý církev, která se taky slušně napakovala. Veledílo..

Beznaděj tady nenechala ani skulinu světla na únik. Ta drží, panečku.

Kamarádi, kolegové, autoři, děkuju. :)

To čekání, kdy napětí by se dalo krájet.. Vzduch praská ve švech. Hluboko v duši, nervózně přemítaje.. povědomý pocit. :)

Kéž by v srdci víc nebodlo. Objetí ,bodnout, může. Se vnitřní běsy dohodnou. Posílám skromný růže.

Poděkování všem.

Tam to aspoň žilo. Když jsem byl teď nedávno, bylo to tam jako ve škole o ředitelským volnu. Pusto, mrtvo. Hospodská jako kamenná socha. Mám radši, když se kmitá. :)

Krásný detox..

Záložka. :)

Vrní, přede, předehraní.

Nuance dechu. V echu..

Chci k tomu hudbu... Je to bezvadný.

Utkat se sám se sebou je vůbec to nejhorší.. když je nějaká rozpolcenost, či pochyby.

Tři složité tváře. Silné pocity. X pater nade mnou. Vzhlížím.

Ale děda Komárek říkal, že psí blechy na člověka nejdou! :,-( :)

Balalada. :) Jóža je prima.

Zvíkovskej rarášek. Kterýmu bych smek!

Myslím text samotný, ne ten monogram. :))

Úhledně napsaný, fakt.