Kritika čistého rozumu

Můj rozum mísen s nerozumy
a kousky štěstí s apatií
obývám zámky chvíli slumy
lásky se v tepnách slepě míjí
v tom zrcadlovém labyrintu,
jenž nemá východu
mám tisíc důvodů
vzít z půdy jednu starou flintu
a z toho bolu
do spánku sedm diabolů
jako v Sarajevu.

Krvavou révu
a slzy ubrečenců
korále bez růženců
do vědra k břehu
slejte
a se mnou umírejte
vy lásky zbloudilé
od lávek nad kaňony
Amorci bez cíle
svázáni mezi zvony
bandalírem

Můj svět už bude vonět mírem,
jak řeky do ticha

... kam stále pospíchám?