Kajuta

skvělé. ST

ST...

tiché ST...

tiché ST...

milá, Lil, jak jen to krásně plyne. :)
ST a Z a až se vrátím z mlýna, tak ještě něco připíšu. :)

Lilith: souhlasím, Slunce :)

Za boubelky máš ode mě bodíky. :)

ST...

Milá Lil, myslím, že nejen Jan Saudků by měl z Tvé básničky radost. :)
K čertu s diktujícími reklamami na šablonovitou dokonalost, původní ideál krásy - ten prvotní byla kyprá postava, naši prapraprapředkové mysleli prakticky, bylo to především kvůli plození dětí a přežití v dlouhých mrazivých zimách. Kyprá postava rovnal se blahobyt. Reklamy a komerční bláboly otočily tuto přirozenost o 360 stupňů. Je to zmatení falešnými signály. A myslím, že každý by měl zůstat takový, aby se cítil dobře. :)
Doteď zůstal tento ideál krásy v některých vzdálených zemích a kmenech a jak se říká, jiný kraj, jiný mrav. Někde se může líbit to a jinde zase ono. To jsem se zase rozpovídal. Nu, dala jsi mi podnět k zamyšlení, milá Lil. :) ST a Z

skvělé!
ST a Z

bublublu...ST :)

nehasit, když hoří...ST

básněnka: ach... krásný veršík, děkuju

Lilith: Milá bytůstko ze skleněné lodi, bez Tvého nazírání by tomu pohledu leccos chybělo. :) Díky celé Tvé flotile, nebo malé flotilce? :)

všem moc děkuju, ať přicházíte odkudkoliv. :)

opona, světlo, komentující na scénu...

báseň: utrhané prsty těšící se na počítadlo
komentující: a kolik jich zbývá do Velké Chvíle?
báseň: trochu naivní panenka, co si s ní lze hrát
komentující (sborově): kdo si hraje nezlobí
báseň: a ona si tak ráda hraje, ach… víš…
komentující: och, díky za potvrzení
báseň: vlasy jí vypadaly a paruky panenčí jsou tak krásné…
komentující: všichni jsme možná jenom rekvizity...
báseň: kulatá je jak sám hřích, měkké ticho až... křik
komentující: taky se chci hříšně koulet, prosím o ticho
báseň: bublina orosená slzami smutku i smíchu
komentující: já říkal, že to chce být v tichu
báseň: větře foukni, ať konečně odletí… zpátky do vesmíru…
nebo ne?
komentující: ano, ano! ale ať jsou ty bubliny dvě!
vítr: (vstoupí na scénu) fíííí
bublinky: glo glo glo glo

báseň:
nic nekončí, pořád něco začíná, jo začíná…
jen prostor, čas a lidi se mění
nečekám na rozednění… nebo jo?
Proč? Nikdo se nezeptá.
nemám už raději psát?

komentující: psát, či nepsát, toť otázka...
(sbor hlasů z Vesmíru): psát Lil, psát!!

báseň:
odpluji jako velryba…
a ztratím se šťastná v hlubinách

vylovíš mne snad?
komentující: velké štěstí, nejdřív chytit, pak si ve dvou zmizet, přát.
báseň: Za život a fajn lidi se budu stejně vždycky rvát!
komentující: Ano, toť cíl!
sbor: ano, ano!!

Opona padá, ST a Z ještě jednou. :)
(Na závěr se přichází uklonit veverka s oříškem, jejíž pukrle je odměněno bouřlivým potleskem) :)

klubíčková zárodečná, fetální poloha
jež obejmouti asi potřebuje

zvědavou veverku se zvedlými pacičkami vidím, jak roztomile veršíky louská, ty šaty maj krásnou barvu, tanec do nich vklouzne sám.
ta vůně půdy zaklepala až sem...

tak, jak plazí se mou myslí až do zapomenutí, snad i vzpomenutí
kde a kým jsem, proč tu jsem,
pro koho?
Přece pro sebe… ts! Tak jo.
křečovitý úsměv, to snad ne…
a pocit a přání… nechte mne být! Hmm…

pocitopochůdky, tryskající jak z fontány by mohly být snad samostatnou básní, samou o sobě, nějakého bohémského solitéra .)

to jsem se zatím vyjádřil jen k této části,
chvíli dám přestávku, jak v divadle, neb psaní jednou rukou mi vážně evokuje ty utrhané prstíčky .)

ST a Z a za chvíli druhé dějství .)

díky všem .)

Lilith:
děkuju, milé Sluníčko,
na dobrotu na leprotu, pozvi si upíra do futer, Tvé krevní konzervy zapláčou, podej někomu prst, strčí Ti do svěráku celou ruku, ale taky se říká, jaký v lese tarif, taková z lesa ozva. Ty mě chápeš, ty mi rozumíš. :)

Lilith: díky obzvlášť, milé Slunce