Srdce moje… zpověď před výbuchem

Skořápka mého srdce láskou přeplněná
avšak často prázdné ruce steskem mívám.

Urval se mi život, urval se mi ze řetězu
snad mám brečet nebo kopat tunel do bezbřehů
v krajině se špinavou vodou od lží mastnoty?

Nebo vletět po hlavě do Slunce
spadnout a rozbít se o vlastní trampoty
rozsypat ve střepy bezradnosti
znovu poskládat se ve dnech štěstí?

Svlečená chci být ze starostí
a ve své nespoutané nahosti prožívat
nový začátek v klusu do tajna
jen tak na sebe si hrát.

Chci zamávat svému dřívějšímu JÁ
v opuštěnosti, v podivné nulté kráse
všemu, všem i sobě zoufale smát se.

Snad se něco musí stát
ne, nechci život v obavách
že zůstanu navždy nejistá
jak ze řetězu urvaná…

snad stále milována

srdce moje... hřejmrázbuch
oříšek už brzo bude rozlousknut
skryté, tolik silné city v nekonečnu hledání
vize dobrodružství, zvědavost i strach mi nahání

steskem po tobě puklo srdce moje
vítr lásky i tajemný stín
opuštěná sluje

čti si ve mě
jsem jiná
náhle tak prázdná
mám jen vybuchlé srdce
a v jeho troskách tebe
tolik se bojím…

.

Jen vize?

Prosím, můj milý, zachraň mne.
Dokud to jde.


.