Zelené pastviny

Smutný příběh jedné kobylky.. chybíš nám, Keni...

» autorka: Thalia

Slunečný jarní den to byl
zpívali ptáci a voněly luhy
a tu se nový život objevil
za mostem přes potok, na konci duhy.

Klisna na svět přivedla hříbě
ebenově černou kobylku
tady začíná náš smutný příběh
v tmavé noci o bílém světýlku.

Ráda běhala, ne však dost rychle
poslední často proběhla cílem
proháněla se pastvinou s vichrem
bok po boku naběhali míle.

Skočit až k obloze také jí nešlo
skokanka z ní prostě nebude
z tohoto nápadu též brzy sešlo
začaly první rozpory s osudem.

Milovala rozkvetlé sady,
cválat jimi jen tak pro radost
objevovat po lesích poklady
pro barevné květy mívala slabost.

Pak přišel anděl co přání jí splnil
dostala jezdkyni která ji milovala
vítr jí radostně hřívu rozvlnil
cokoliv jiného hrdě odmítala.

O to smutnější byl její konec
jednoho ponurého lednového dne
vítr poslední rozloučení přines
odešel život, odešel zle.

Jezdkyně v slzách neschopna slova
pro klisnu, jež zemřela milována
možná že vzpomínka ožije znova
byla to pro všechny krutá rána.

Tam, kde zešednou i barvy duhy
na zelených pastvinách
déšť vytváří na jezeře kruhy
vzpomínka tady tiše zesiná.