labuť

S nádechem nedráždivé erotiky a při tom je v básni obsaženo něco zcela jiného a stejně silného... Stále dokola, avšak opět musím opakovat, že Tvá poezie je něčím strašně úžasná a krásná! Jana

Pochopení je vždy malé vítězství...

Jak to tak vypadá, budeme jej brzy zamykat...

Z prvního doteku tváře se zarděly
Z druhého do očí padl třpyt
Ve třetím dechu se koně splašily
Čtvrtý ten utekl s Tvým

Všechno malinkaté je roztomilé... :-)

Pocity...
často dokáží správně pošeptat
i když rozum se snaží vždy
u kormidla stát

Většinou až když přijde nemoc nebo trápení, zjišťujeme, jak marnými skutečnostmi znepříjemňujeme život sobě a okolí, bohužel. Jen rána života nás dokáže změnit... Běžně si nedokážeme vážit daného okamžiku a štěstí a pořád se za něčím nesmyslně honíme a při tom stačí tak málo... být v sobě pozitvní, nezávidět, nepomlouvat a radovat se z dorbností, které nic nestojí... třeba z pohlazení, úsměvu a milých slov...

Zajímavé... jdu přemýšlet... :-)

Kořeněná smysly a vnímáním... :-)

Našla jsem spoustu obrazů... to malíř vzal do ruky tužku a modro pokreslil a duše má se kochá... :-)

Ze střípků malých okamžiků
malujeme tu nejkrásnější svitu
Když od úsvitu do úsvitu
dáváme vzájemně sílu bitů

Smutná pro mne po ránu...

Tam, kde je živočišné teplo
nikdy nemůže vstouit mráz.

Jemně a něžně jsi zabásnila...

Máš pravdu,
říká se to tak,
tak jen vzůru
s odvahou do oblak

:-)

Kdo chce ten odpověď najde
a kdo ne, ten nepátrá... :-)

Hazentla a kokřík
to jsou správní lotři

:-))

Tak při takových myšlenkách po ránu by se mi taky nechtělo vstávat a ani trochu! :-)

Když nostalgie vleze za kabát
duše pak stýská chorálem
A proto raději nechci znát
smutky, co tichem nesou se

Ukajuji a vychutnávám...