drsnosrstej kokršpaněl

ewon: Filozofy nechávám filozofům. Filozofové jsou jen prostředek, jak vnímajícím lidem sdělit, že jsou hloupější než si mysleli (... a politika a marketing jsou prostředky, jak využít toho, že lidé takoví opravu jsou...), takže filozofii, politiku a marketing obcházím velmi opatrně (v patřičném odstupu a nejlépe zaštítovaný jak to jen jde), asi jako běžící silně přeolejovaný soustruh...

"Aneb objektivní pohled na poznávajícího člověka je takový, že žije ve více či méně velkém omylu. Takový je život. A samozřejmě mezi lidmi jsou velké rozdíly."
Plně souhlasím. Sama skutečnost (Vesmír, Pravda... Cokoliv, Jakékoli jméno čehokoli) podle mne totiž JE omyl.

V humanitním pojímání světa existuje něco, čemu se říká "výjimky z pravidel". Když se na ty výjimky z pravidel podíváme blíž, zjistíme, že:
a) je jich šíleně hodně
b) ty nejpodstatnější věci, na kterých stojí celé systémy, jsou právě ony výjimky z pravidel (např. všechno bylo stvořeno, ale Stovořitel (Bůh) stvořen nebyl, atd, atd.)
Prostě kvanta a kvanta výjimek, které nejsou nic jiného než chyby v systému.

V technickém vnímání světa (které je pro mne mnohem méně zábavné, vlastně mne vůbec nebaví, ale zase mu o to více věřím) je dokonce chyba Skutečnost/Vesmíru přiznána: momentálně se jí říká "nejistota měření" ... jinak řečeno, ke každé hodnotě (a matematika říká "hodnota" všemu, čemu neříká "funkce", přičemž funkce je prostě jen popis nějakého děje) lze přiřadit přibližnou hodnotu omylu, kterého jsme se dopustili, když jsme tuto hodnotu naměřili/nějak získali... čím víc budeme proměřovat Vesmír/Skutečnost, tím větší hodnota toho našeho omylu bude... až do nekonečna.
Někdo by namítl, že "nejistota měření", tedy onen "omyl" je dán naší lidskou nedokonalostí vnímat svět okolo... Já si myslím, že je to prostě dáno tím, že žádná dokonalost (= pravda) neexistuje. Tedy, že Vesmír/Skutečnost je Omyl.
Vznikl omylem, pokračuje omylem - čím dál víc, na což odkazuje i veličina zvaná "entropie" (pro humanisty: "chaos") - o cokoliv se nebudu starat, to se rozpadne, zchátrá, rozloží, stane se neuspořádanějším a neuspořádanějším, stane se prostě "bordelem", ze kterého bude těžší a těžší rozluštit, co to vlastně na počátku bylo... děje se to tak s věcmi, životem, hodnotami i vztahy... Děje se to tak totiž s celým Vesmírem, celou Skutečností... Kdysi to cosi bylo, ale pak se stala Chyba, která se řetězově šíří a my už ASI nikdy nezjistíme, co to původně bylo, jen teď žijeme v té Obří Chybě, v tom Omylu, kterému říkáme někdo Vesmír, někdo Skutečnost, někdo třeba Boží vůle a snažíme se proti tomu proudu hledat nějaká pravidla a pravdu... Neznamená to, že nejsou (nebo, že nikdy nebyly). Znamená to, že už je ale nikdy nenajdeme PŘESNĚ. Zvlášť ne ty aktuální. Na druhou stranu mne hmmm... rozčilují... lidé, kteří se o hledání žádné pravdy nesnaží nebo dokonce tvrdí, že neexistuje (neexistuje a neexistovala je pro mne to samé), nebo, že využít aktuálně (na pět minut, pět měsíců, pět let nebo pět tisíciletí) platnou konstrukci jejich vlastní psuodo(polo)pravdy (=lži) je výhodnější než se snažit o tu nejpřesnější možnou...

V té poslední pasáži se dostáváš zase k politice... a to já nehraju...

Ringo: To zní, jak kdybys přišel s velbloudama... ;)

necháme vás to spolu vyzkoušet... kdyby takhle někdy usnul i přes den, nebylo by to špatný :)
ST

Tara: ano, znalec místních stylů by o téhle asi mohl říct, že je taková "dozengovska" :) ... ale, já se už od prapočátků tvorby se nijak nesnažím budovat nějaký "vlastní" styl... naopak, líbí se mi, když se mi podaří básně, které jsou jako den a noc, na kterými by se lidé podivili, že je dokázal napsat tentýž člověk... nevím, jestli se mi to daří, ale baví mne pestrost - psát si to, na co mám zrovna chuť a (v psaní) zkoušet mnou (a třeba i nikým předtím, když se zadaří) nevyzkoušené... no, a pak mám pár forem a poloh, do kterých se rád vracím, protože mi vyhovují - většinou rytmikou a jednoduchostí, ve které se dá trošku stavět na detailech, kterých si čtenář může a nemusí všimnout - což je jedno - pro mne je báseň totéž, co hračka... a když si někdo půjčí hračku, kterou jsem vyrobil a všimne si věcí, co se zrovna třeba povedly, hraje si s ní taky, tak vauuu... to je skvělý, to mi dělá radost :) ...a díky za čas, který tím ztratí

vavaoko: Jaká angličtina? To je čeština z ulice (tedy... zejména v době, kdy končí školní vyučování). Tohle aspiruje do slovníků. ;)

Hazentla: já jsem si říkal, že zejména pro tebe to bude "chuťovka" :) :) :-*

vavaoko: Kajuta: Lilith: Ringo: Špáďa: Děkuji Vám, kreslíte na mě úsměv.

René Vulkán: je mi to líto, nemám rád lidský smutek a lidskou bolest...

Blíží se Vánoce a ve firmě jsou čerstvě zaměstaní tři Vietnamci. Bydlí sami na ubytovně, a protože je šéf lidumil, navrhne, aby si je vzal někdo na svátky domů. Tři chlapi se našli.
Po Novém roce se šéf ptá těch tří, co je měli doma, jak to probíhalo.
První: „Dobrý, dobrý. Pořád něco žvatlal a vůbec jsme mu nerozuměli, ale jinak fajn.”
Druhý: „Dobrý, dobrý. Šikovnej kluk, opravil nám televizi i ledničku, pomohl s úklidem...”
Třetí: „Dobrý, dobrý, ale kapr je kapr...”

...takže jsi abstinent jenom jako? :))

možná vidím, co chci a přeju si vidět, ale zdá se mi, že je to o tom, že náboženství (a sama víra) je kvůli člověku a pro člověka, nikoli naopak

Lilith: Tara: Kajuta: vavaoko: René Vulkán: Hazentla: Ringo: zenge: Díky Vám, návštěvníci milí. Dvojitá úklona k těm, kdo si k tématu taky zachrastili rolničkou :)

katpok: Och... zdá se, že poslední slovo mít každopádně nebudeme my... :)
Dík za návštěvu ;)

Dota Slunská: Emma Wallace: Hazentla: Kajuta: Lilith: Milena: René Vulkán: Ringo: Tara: vavaoko: zenge: Díky, Vám všem, za zastavení. A těm, kteří na malý vtípek zareagovali svým vlastním polínkem do ohně, těm dvakrát :)

Slunce vlaží starý Chevy,
nový salám zelená,
jaro tu je, kdo to neví!
A na stará kolena
sousedů, tam od naproti
lehá si pes, kočka s ním
okotí se? neokotí?
Ach, s tím jejich touláním...

Fuff... to je silnej a chutnej destilát výběrových slov... ale, s převracením tu máme taky zkušenost... náš svět se například neustále převrací ze zad na bříško...

Hmm... Hmm... Vzhledem k odstavci 4, bude myšlenka skrytá za odstavcem 7 pravděpodobně znít "prosím, nenechej"

no, vida... vnímat déšť tak, že on vlastně rozděluje vodu na osamocené kapky, to mě ještě nenapadlo... fajn nápad

Líbí se mi otevřeností a přímostí myšlenky. V tom je absolutně netuctová.

A z tohoto by měl radost. Moc hezky.