Přátelství mezi mužem i ženou je možné, dokonce i se sexem, a říkám to z vlastní zkušenosti. Bylo to velmi hezké, bezbolestné přátelství, které trvalo i nadále, když byl náš vztah ukončen. Ale nebyla to láska. Opravdová láska se vyznačuje tím, že její akce, její aplikace někdy setsakramnéntsky bolí. Ale láska sama o sobě nebolí, protože je dar Boží, dar Přírody, Prozřetelnosti. Ať si to každý nazve jak chce, na jméně nezáleží. Musí to tak být, protože bolestí odstraňuje veškerou strusku povahy, sklonů, sobectví a žárlivosti,výbuchy zlosti, nekázeň těla a rozumu, které do lásky nepatří a které jsou v lásce jen na překážku. Někde jsem četl, že do stodoly lásky musí člověk vstupovat nahý. Je to myšleno samozřejmě jen obrazně. Musí se zbavit všeho, co do lásky, a ta je vždy třetí, nezávislá "osobnost" mezi dvěma milujícíni, nepatří. Jinak člověk lásku ztrácí. Ale to ví člověk až ve zralém věku. Mládí před tou bolestí utíká a přeje si jen slunečné dny. Ale i v té zralé lásce přicházejí dny, kdy si člověk myslí, že má ty začáteční, bolestné dny za sebou. Chyba lávky ! Bolest do nich vpadne náhle a nečekaně jako úder hromu. Francouzi nazývají případně lásku na první pohled "coup de foudre." Úder hromu. A tak je to i s tou náhlou návštěvou bolesti. Neexistuje láska jen na první pohled, ale i na první noc, "one night stand." Kdo by to řekl ? Ale také na první slovo na internetu, a o tom je tento sonet. Je to vlastně vyznání lásky a omluva za bolest, kterou jsme si navzájem způsobili.

Tato báseň je óda na prachobyčelný život, život, jaký vedou miliony a miliony lidí. Probíhá tak hladce, že to vzbuzuje závist, jak je bezproblémový. Člověk se narodí, je očkován, později potká nějakou kočku, kterou si vezme za ženu, pracuje a pracuje, aby poistavil něco na nohy a nakonec umírá a zbyde po něm jen ten náhrobek a někdy ani to ne. Prachobyčejný život se řídí jednoduchými pravidly života. Člověk jde večer spát, jako miliony jiných, vstane, vyčistí si zuby nebo je vyndá ze skleničky, umyje si tvář, oholí se, jde-li ve vzácném případě o ženu, nasnídá se a jde pracovat. Vrátí se z práce, vrhne se na gauč a zapne televizi u které také usne.Dříve, v dobách Temna měl na to kolíbku, ale kde ty časy jsou ? A tak to jde den za dnem a za dnem a je v tom určitá hladkost a bezproblémovost, že by jeden záviděl. Skeptici takový život definují rčením : " Miliardy much a hovniválů hejna se nemohou mýlit, lidi žerte lejna !" To není černý humor, to je černá skepse, ta nejčernější te všech, vcucne do sebe i světlo. Nevšímejme si toho. Báseň má poněkud nezvyklou větu závěrem, která se tam hodí jak ryba na jízdní kolo, ale jak mne napadlo, tak jsem psal. Já neškrtám a nic neměním, abych se někomu zalíbil. Nemám to zapotřebí, líbím se sám sobě. Ne vždycky, ale většinou.

Moje první básnička co sem kdy napsala :) je pro Járu :* který mi jí i trochu doladil, moc mu za všechno děkuji :) moc tě miluju zlatíčko :)

na křídlech....

Klidné dny v Edorasu netrvají dlouho ...

" Člověk nemusí lásku hledat. Láska si jej najde sama, právě tak jako přátelství, právě tak jako knihy, které mu přináší a znamenají růst jeho duše." Ze životní moudrosti autora této básně.

brečí, ale i prská sliny...radostí :))

...

...

Pro STARŠÍ 18LET ( Moje první miniatura a báseň v této sekci)

Z normálního života Billiho McCulkina, voyera Glasgowských parků

...

...

...

Trocha antiky z mého pera, jako neumnělá pocta V.Zamarovskému, expertovi na mytologii a antiku vůbec. Bacha, je to celkem dlouhé. Technika strašná, verše dětinské, ale...

...

Rohanští opouštějí Mirkwood. Královna Íriel se vrací ke svému tréninku, ale tentokrát má nového učitele. Do Edorasu přijíždějí hosté ...

Povídka je lehce inspirovaná jedním z filmů Oldřicha Lipského a je brána z jiného úhlu pohledu. Stačí, když ji přečtete, ačkoliv vím, že se zde více dává přednost poezii, umím i nejen to. Váš Jehlas