Praha

Ty Praho staletá
tak hořce zkoušená
Německem ve válce
byla jsi zkroušená.

Skrčená pod Moskvou
třásla ses mrazem
když rudý teror
snesl se na zem.

Za první republiky
byla jsi hrdá
snad její hodnoty
v tobě dál trvaj.

Dívám se na tebe
zub času v patách
kolesa věčnosti
orlojník natáh.

Šumíš mi Vltavo
jez v tobě stéká
táhneš se zemí
strdí a mléka.

Nad tebou most
o kus dál Hradčany
ve znaku v bráně meč
vítězství znamení.

Národní divadlo
kaplička zlatá
Praho sta věží
všem Čechům svatá.

Vůně lip šeříků
z jara mě zahřeje
dej Bůh že bude líp
jsi plná naděje.