jankennethlister

Někteří lidé přichází na svůj potenciál později ale v pravou chvíli.

Poslední dobou prožívám takové neradostné pocity, věřím, že časem na hodně a hodně dlouhou dobu zmizí. Je to taktéž parafráze na známou melodii z hudební skupiny Kryštof

Volně inspirováno na motivy Londonova románu Mořský vlk.

Myslím, že tímhle názvem už víc není k tomu co dodat. Je to parafráze na melodii skupiny Iron Maiden a píseň The apparition

Jde o šest epigramů týkající se choroby, která trápí lidstvo od pravěku,... a nejen to.

Melodie je parafrází na písničku ze skupiny Judas Priest s názvem Turbo Lover.

Tak už zas něco z jiného soudku, než co dopokavad píšu.

Název, myslím, mluví za vše. No comment.

Poslední dobou mám takové divné nostalgické období, které mě přepadlo před deseti lety a není to nic příjemného, je to jako kámen, který se mi usadil na duši. Prostě, už nejsem tak kousavej jako kdysi. Věřím, že se to brzy změní k lepšímu.

Co se týče kategorie, chybí tu dvě: Ženy; Muži. To znamená psát o nich. A podle názvu textu není co řešit. (text je zkonstruován podle melodie Tří sester, album Průša se vrací; píseň: Kytara)

Po dlouhé době podle vlastní melodie v hlavě. Rýmy jsou po technické stránce schválně jednoduché, jde zde hlavně o momentální vnitřní pocity nějaké ženy. Věřím, že jsem se trefil do černého.

No, je vidět, že už jsem tu nic neuložil, takže krapet změna od toho, co tu pořád píšu.

Četli jste někdy Lovecraftovu povídku Re-animator? Technicky vzato je podobně napsán i tento veršovaný text.

Nebudu vám napovídat obsah textu, to už bych to musel vyklopit už teď...

Ano, ano, tak by se to mohlo říci jako návrat ztraceného syna, bohužel tu nejsem ničí syn, ačkoliv bych mohl být, ale Modré sítě určitě. Možná je to tím, že jsem za rok ze sebe nevyplivnul téměř nic, co se poezie týče. Věnováno libresákům

Myslím, že se jedná o výstižné téma...

Tento text jsem napsal na melodii písničky: Zelená je tráva. Ale je pozor, je to bráno jehlasovsky! Tak pozor na věc!

Jedná se drobnou ironii. Tak to tak laskavě berte.

A teď něco starého z mého repertoáru, co tady ještě nikdo nečetl a bude jich víc.

A teď už něco vážnějšího... Strejdo, ty seš divnej. Hm. Všichni jsme trochu divní. Těch normálních je třeba se bát. (podle scénáře filmu: Sejměte Cartera!)