Zoufalství raněného srdce

Jsem jak zraněný zajíc,
co ho uvnitř srdce bolí.
Doma je to vcelku nanic,
když si jiného ona zvolí.

Podobné city jsou si blízko,
dokud neřekla to své "Ne."
Jsem smutný, je mi úzko,
že to tak hnusně dopadne.

Truchlím, smutním
a posílám ji někam.
Teď nevím, co s tím,
další ženy už se lekám..
Jsem nešťastný, zoufalý,
asi to prozatím zabalím.

Chlad mě uvnitř hladí
přehlížím každou ženu.
Jejich pohled muže svádí,
dokud mu nepodlehnu.

A pak jako vždy:

Truchlím, smutním,
posílám je někam.
Teď nevím, co s tím,
lásky se raděj lekám.
Jsem nešťastný a zoufalý,
ať se těší ta, co mě zas dopálí...,

než to na čas zabalím...

Zatím truchlím, smutním, vzlykám,
nebaví mě již chodit nikam...,
jsem nešťastný, zoufalý,
asi to na čas zabalím.